Karl Bischoff

Poslední, co si pamatuje, je ostrá bolest pod hrudní kostí.
Nikdy se příliš nezabýval tím, co bude po smrti, ale že se ocitne v špinavém, napůl rozpadlém vlaku, to opravdu nečekal.
Znaveně pozoruje svou ztrhanou tvář v ušmudlaném okně a náhle strne: Za ním a okolo něj šedé stíny, nezřetelné tváře, vyhublá těla v pruhovaných hadrech, žluté hvězdy, růžové, červené, černé trojúhelníky, jako ti, pro které projektoval Auschwitz Birkenau. Prudce se ohlédne, kupé je prázdné.
Náhle vlak se skřípěním zastaví a dveře se otevřou. Ďábel průvodčí pokyne a on mátožně vystoupí na perón Posledního nádraží.

Stíny tam na něj čekají.