Prasonisi

Stáli jsme spolu, kde se sbíhají vody dvou moří. Vítr k nám nesl z pevniny vůni Řecka, tymián a myrtu, pach stok a oslů a soli. Já, bledý cizinec, a ona – černovlasá a černooká.
Ruku v ruce jsme se společně dívali, jak nás moře odděluje od pevniny.
Pak maják zažehl své světlo a ona se usmála a lehce prsty dotkla mých rtů.
A noc byla jako drahokam.

Ráno odliv spojil Prasonisi s Rhodem a já se probudil sám.
Seděl jsem dlouho v bílém písku a díval se, jak se modré a zelené vody dotýkají, mísí, ale nikdy, nikdy neprolnou úplně.