Návrat do Vesetu

Pod vlivem Kaptahových řečí o návratu se zvedají závoje melancholie z mé mysli, neboť kdo jednou okusil vody Nilu, která chutná po rákosu a naplavené prsti, ten již z jiného pramene neuhasí žízeň. V záři zapadajícího slunce se lesknou pahorky Vesetu, večerem se šíří vůně ryb opékaných nad ohněm z trusu, vlaštovky létají nad Nilem. V hloubi duše však vím, že ani v rodné zemi Kemet nenaleznu pokoj, neboť jsem polovičním cizincem a krev v mých žilách je i krví země Mitannu, která se noří do stínů. Neboť jsem Sinuhet, Ten-jenž-je-osamělý, a tak tomu zůstane po všechny dny mého života.