Ta, která dokáže čekat

Vrátila se z říše mrtvých.
Doprovodila duše skrze močály. Cestami, kterými nikdo jiný nechodí.
Slyšela vzlykat mlhu nad příběhy, ukrytým pod kameny a v kořenech stromů.

Stojí nehnutě uprostřed proudu. Štíhlé nohy v ledové vodě, peří barvy zašlého stříbra.
V tichosti střeží práh mezi světy. Rozumí jazyku živých i těch, kteří už odevzdali svůj dech.
Čte šlápoty, otištěné do krajiny.
Píše básně z šepotu větru a ozvěn kamenů.
Čeká na návrat světla.

Dlouhý krk barvy zašlého stříbra se prohýbá do otazníku.
Ostrý zvuk rozsekává ticho.
Není třeba rozumět řeči ptáků.
Volavka přináší naději.
I přesto, co ví, očekává návrat světla.