Nenapravitelná

Pan Bert byl nejvíc nejlepší pes na světě. Samozřejmě měl svoje mouchy. Hodně much. Ale stejně byl nejlepšejší. Doprovázel bocmana na toulkách po lesích a vůbec mu nevadilo, že si zpívá divný písničky, a v duchu se toulá ještě dál.
A pak najednou nebyl.
Zbylo jen takové divné prázdno. Prázdno plné jekotu a každodenních radostí i starostí.
"Hlavně si nepořizujte dalšího psa," říkali jí.
Jistě. Má tři plavčíky. Bocman není chobotnice.
Jenže toulání chybí.
"A co ty lapinky? Ty by se ti nelíbily?" ptá se admirál mezi řečí.
Přemýšlí. Váhá. Svázaná rozumem.
"Máš tři děti a potřebuješ ještě psa?"
Potřebuje.