Tiší společníci

Za okny kabinetu za sbírkami se snášely bílé květy třešní. Vraspír spal.
Daniel von Drak opravoval písemné práce čtvrťáků. Když vstal, aby se trochu protáhl, pohled mu zalétl ke spícímu muži. Pousmál se, uvařil si čaj a vrátil se k písemkám.
Vraspírovi zacukala oční víčka a na rtech se objevil úsměv. Sen ho přenesl na čajové plantáže staré Číny. On tam byl a jeho sen byl nádherný.
Biolog spokojeně upíjel svůj čaj a propadal se stále hlouběji do geologické minulosti Země.
Právě odložil poslední opravený list, když se za ním ozvalo zašramocení a tiché: „Danieli?“ prozradilo, že se Vraspír probudil.