Rozděleni jazykem

Hush dobře věděl, že stárne. S životem nastaveným na dvojnásobnou rychlost se to nedalo dobře ignorovat. Šedé vlasy a vrásky u očí, klouby, co bolely pokaždé, když se změnil tlak - a fakt, že nováčci mu najednou připadali jako sotva vykulení kadeti.
Radši než stáří tomu říkal zkušenost.
Dokud na něj jednou nepromluvila Aco, tenkrát čerstvě šestiletá, a on měl pocit, že právě dostal mrtvici.
“Prosím?” zeptal se opatrně.
Zopakovala to, slovo za nesmyslným slovem. A ještě jednou. Protočila oči.
“Chce vědět, jestli nezbyli ty modré přídělové tyčinky,” vysvětlil Mouse. Ani jedno slovo předtím nezaznělo.
“Fosílie,” zamumlala Aco.
Aspoň tomu rozuměl.