Malé lásky

Všude se vodili za ruce.
Dávali si pusy na tvář, občas dokonce i na pusu.
Všem důležitě vykládali, že s tím druhým chodí.
Kreslili jeden pro druhého obrázky.
Půjčovali si jim samotným nejcennější hračky.
Hráli si, se vším možným a na všechno možné. Hlavně spolu.
Řešili, jak se vezmou, až budou velcí.
To jim bylo tak pět let.
To jim byla tak čtvrtina jejich dnešního věku.
Potkali se náhodou.
Na kolejích žije příliš mnoho lidí.
Oba drželi za ruku partnera.
„Ahoj.“
„Čus.“
Šli dál.
Oba dostali stejnou otázku.
„Kdo to byl?“
Oba odpověděli podobně.
„Ále, chodili jsme spolu do školky...“