Ve stínu krále

Diogenés se vždy vzpamatovával z kocoviny v tom sudu, jehož obsah vypil. Tenhle ukradl s kamarády z mokré čtvrti při oslavách, které Korint pořádal na počest jakéhosi makedonského hejska.
„Diogenés?“ ozvalo se nad ním.
Otevřel jedno oko a uviděl skupinu čtyř mužů.
„Neříkal jsi, že kdybys nebyl Alexandrem, chtěl bys být Diogenem?“ smál se jeden z nich.
„Možná kdyby v tom sudu něco zbylo,“ opáčil druhý.
„Jak blaženě žiješ, Diogene. Můžeme pro tebe vůbec něco udělat?“ zeptal se další posměšně.
Chtěl těm holobrádkům doporučit, aby se vrátili k maminkám, ale když se nabízejí…
„Zprava dobrý, zleva mi dělejte stín,“ zabručel.