Vzpomínka

Rána. Ležel jsem na zemi a sledoval klenbu, mizící ve tmě. Chrliče se posměšně ušklibaly. Ukázal jsem jejich směrem neslušné gesto.
Najednou bylo všude moc světla. Viděl jsem babičku v zahradnickém... Nebo se zahradníkem? To je fuk. Šílenství se v mé rodině dědilo.
Cupitala po cestičkách sem tam něco přistřihla, upravila. Celou dobu vesele štěbetala. Nastal čas krmení. Poznal jsem to podle kýble plného masa, raději nepřemýslet koho. Možná zahradníka. Květy se k ní začaly natahovat a ona je se smíchem odháněla. Natahovala jejich směrem dlaň a já sledoval jak chňapají po kusech těl. Babička měla nejkrásnější zahrady v okolí.