Armáda jednoho kouzelníka

Chlapec prchající chodbami sirotčince. Zvuky kroků. Smích starších chlapců kopajících ho na zemi. Pachuť boty v ústech. Bolest. Hněv. Osamělost.
Vzpomínky na ty časy v něm i po letech vyvolávaly silné pocity. Jak jen ty mudly nesnášel.
„Malý Raddle. Nikdy nebudeš víc než odpad!“ zněla jejich slova, když ho mlátili. „Jsi sám. Nemáš přátele. Nikdy tě nikdo nepodpoří.“
Ušklíbl se. Že ne?
Při pohledu kolem sebe nesouhlasil. Měl zde Belatrix, Luciuse, Averyho či Dolohova. Celý zástup Smrtijedů. Nepovažoval je za přátele a oni to věděli. Přesto zůstávaly.
„Že odpad?“ zašeptal mezi zuby a rozesmál se. „Vždyť vám ještě ukážu, mudlové!“