Obyčejný člověk s obyčejnou kytkou

"Jak že se tomu říká?"
"Tchynin jazyk."
"Lidi jsou fascinující," zubí se nadšeně.
Není si jistá, jestli jsou stereotypy zrovna fascinující, ale jeho entuziasmus ji baví.

*
Srovná papíry na stole do úhledné hromádky. Vezme do ruky konvičku a zalije rostliny.
Zarazí se. Voda jí nevyšla; přímo před ní stojí drze další kytka, ale kdo to zas přinesl? Copak je tohle nějaký botanický útulek?!
Pak se jí rostliny zželí.
"Tak dobře," povzdechne si; něco na té kytce ji přiměje se usmát.
Z ulice se ozve tiché zahučení, ale ona ho (naštěstí) neslyší; stejně ho nesmí poznat, fascinující a navždycky důležitá Donna.