Rozsudek

Ctihodní občané hansovního města Hammeln.
Muži, ženy a děti.
Řemeslníci, zemědělci i konšelé.
Krysař stál uprostřed náměstí a zrakem bloumal po okolí. Hledal alespoň jedinou přívětivou osobu, jedinou květinu v trsu bodláčí, alespoň nepatrnou známku pokory. Marně.
Vše, co spatřil, byla pýcha. Nezměrná hrdost dmoucí se v jejich hrudi jako ošklivá ropucha. Pokrytectví, svítící z jejich očí. Závist. Lakota. Zloba.
Všichni byli vinni.
Naposledy pohlédl do jejich prázdných tváří a ničeho nelitoval.
Viděl, že mnoho z nich již klečelo nad vlastní propastí zkázy.
Vší silou foukl do píšťaly.
On však bude ten, kdo je přivede až na její samé dno.