Malé nostalgické okénko do světa mojí HP tetralogie, odehrávající se na téměř úplném konci Poslední naděje...
„Zpočátku bude spát s námi, ale pokoj připravíme předem. Jižní křídlo je teplejší...“
„Tohle sídlo má několik staletí, drahá, takže nějaké zateplení...“
„Přinejhorším ho vytopíme kouzly. Výmalbu zelenou. Postýlka je ve víceméně slušném stavu...“
„Je to rodinné dědictví! “
„Samozřejmě, chápu. Pak hračky...“
„Ty nebudou potřeba.“
„Zmijozelský přístup už od kolíbky?“
„Tak jsem to nemyslel... Určitě jich dostane tunu od tvých přátel.“
„Našich přátel, lásko. Dál... Nové závěsy a taky...“
Pak se ozval ten zvuk. Žádné cynické uchechtnutí, ale upřímný smích.
Angela zvedla šokovaně hlavu.
„Neboj, nezbláznil jsem se,“ ujistil ji Draco. „Jenom... Je hrozně fajn řešit s tebou takové starosti.“
Nějak jsem si nemohla pomoct... Omlouvám se všem, kdo nečetli a jsou nejspíše poněkud zmateni. ^_^´
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já si s dovolením odmyslím
Aries
Já si s dovolením odmyslím toho Draca, protože už mi jde ze všech těch HP kombinací hlava kolem, a samo o sobě se mi to líbí. Fajn starosti
Děkuji!
Witch
Děkuji!
Vlastněs tam ani...
Faob
... nemusela mít tu poslední větu, popsáno tak pěkně, že "malebnost" těchto starostí z textu sama vysvítá.
Díky!
Witch
Taky jsem nad tím koncem váhala, ale nakonec jsem to tam nechala. :)
Ach! Vím, znám, používám!
Ness
Ach! Vím, znám, používám! Teda, četla jsem a teď mám záchvat nostalgie. Drabble líbí!
Tak to mě velmi těší!
Witch
Tvoji přezdívku si z komentářů vybavuju. ;)
Děkuju moc!
PS: Já ten záchvat měla taky...