Plukovník Moravec seděl před pracovním stolem Edvarda Beneše a mlčky vyčkával, až prezident dočte zprávu, již mu před okamžikem předal.
Trénovanému oku zpravodajce nemohly uniknout změny v Benešově vzhledu, které se udály od jejich posledního setkání. Kolem úst přibyly vrásky, ve tvářích ubylo barvy.
„Čili mám tomu rozumět tak, že si lidé v Protektorátu nepřejí, aby se na jejich situaci cokoliv měnilo?“
„Odboj to prezentuje tak, že mají strach z represí, které nevyhnutelně budou následovat.“
„Strach,“ opakoval Beneš a unaveně si mnul kořen nosu. „Odpusťte mi kacířskou myšlenku, ale občas mám pocit, že poslední český hrdina zemřel už před staletími.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Taky výborný kousek. Ale
Esclarte
Taky výborný kousek. Ale Beneš by neměl být takový pesimista... Hrdinové budou. Doufám, že vždycky.
Děkuju. Já bych mu jeho
Leon
Děkuju. Já bych mu jeho pesimismus prominul vzhledem ke skličující situaci. Koneckonců podlomené zdraví a psychické vyčerpání nutně musejí vést k takovýmto slabým chvilkám.
Dobrá scéna, výtečně napsaná
Aries
Dobrá scéna, výtečně napsaná
Děkuju ti.
Leon
Děkuju ti.
Další umný střípek!
Faob
Jenže já to jemu zrovna moc nevěřím, nemám ho - pod vlivem Tigrida, připouštím - moc rád... Jak se tehdy o něm vyprávěl vtip: "Mám plán, mám plán, mám plán!" - A tím plánem byl aeroplán...
Každému je sympatický někdo
Leon
Každému je sympatický někdo jiný, přirozeně. Zvláště, pokud jde o takto rozporuplné osobnosti. Děkuji za komentář.