Úkol

Fandom: Originál
Když mi bylo osm, já a pár mých kamarádek jsme založily tajný spolek Květinové víly. Každá z nás si vybrala jméno jedné květiny – já byla Sedmikráska.
Růže, nejstarší z nás, jednou vymyslela, že budeme skládat zkoušky odvahy.
Já jsem šla jako první. Mým úkolem bylo donést na půdu jednoho opuštěného domu kytičku sedmikrásek.
Ten dům nás vždycky fascinoval. Jeho pomalu pustnoucí zahrada, rezivý plot, zaprášená okna a oprýskaná omítka. Ale nikdy jsme se neodvážily tam jít.
Do domu jsem se protáhla rozbitým oknem. Uvnitř to bylo cítit zatuchlinou.
Potily se mi dlaně. Trochu jsem se bála.
Dřevěná prkna na schodišti praskala a přiživovala tak můj strach.
Na půdu dopadaly úzkým světlíkem poslední paprsky zapadajícího slunce. Chtěla jsem odložit svazeček sedmikrásek a vrátit se zpátky.
Jenže pak jsem před sebou spatřila něco příšerného.
Vykřikla jsem.
Sedmikrásky mi vypadly z ruky.
K holkám jsem přiběhla k smrti vystrašená, neschopná jediného slova.
Nikdy se nedozvěděly, co jsem spatřila na půdě onoho domu.
O rok později zveřejnily místní noviny článek, s tučně vytištěným nadpisem: Mrtvola ležela dvacet pět let na půdě domu. Pod tím stálo menším písmem: U mrtvé ženy se našla kytička sušených sedmikrásek. Policie zatím neví, jestli se nejedná o podpis vraha…