Čest rodu nade vše

Bonifác Nasralvhrnec měl se svým příjmením odmalička peklo. Táta jej však učil rány přijímat i rozdávat, a tak časem posměšky ustaly. Byl chytrý a šikovný, vystudoval gymnázium a posléze práva. Pravda, pro učitele obvykle byl prostě jen Bonifác, případně Hrnec. O slušnou práci však nezavadil, upřímnější potenciální zaměstnavatelé mu říkali, ať jde do konkursu znovu po změně příjmení. Na to Bonifác nepřistoupil, vždyť kdysi s tatínkem u dědečkovy smrtelné postele přísahali, že své příjmení uhájí.
A tak to začalo: pomocný dělník na stavbách, obskurní ubytovny s pochybnými existencemi, alkohol, rvačky, první basa, později několikrát znovu.
Tak skončil hrdý Bonifác N.