Hra o životy

Kde by jiní viděli otevřené brány, byly pro Šaela zamčené dveře. Vztáhnout touhu ke komukoliv, kdo mu byl povinován poslušností, považoval za nečestné. Nebál se odmítnutí; obával se, že by bylo považováno za nemožné.
V cimře s postelí, která by stačila pro početnou rodinu, nabídl Taminovi víc než tvrdou zem. Mladík vděčně přijal. Usnul, jakmile položil hlavu na polštář.
Šaelův neklid ale spánek zaháněl. Váhavě položil ruku na chlapcovo rameno a pevně zavřel oči. Když si po chvíli dovolil kradmý pohled, Tamin stále tvrdě spal. Ve světle měsíce viděl, že se ze spánku usmívá.
Pozoroval spící tvář až do svítání.

Stlačil zběha na kolena a svázal mu ruce za zády. Mladík se nebránil. Očividně měl větší hrůzu z lesa než z čehokoliv jiného.
Z porostu se ozvalo zařvání.
„Leún!“ zakvílel uprchlík a vystrašeně se přitiskl k Šaelovi.
„Buď tiše!“ Sevřel chlapcovo rameno a ucítil, jak se chvěje. „Není to démon. Je to kasía, Kráska. Kočkovitá šelma.“
„Kočka? Veliká kočka?“ strach vystřídal zájem. „Takové jsme doma lovili!“
„Tak velké asi ne,“ povzdychl Šael. Vytáhl dýku a přeřízl provaz. Zbraň vtiskl zběhovi do ruky. „Máš právo se bránit. I když nemáme žádnou naději.“
Smrt vyrazila z lesa, zuřivá a s vytasenými drápy.