Arrow

Oliver se přistihl, že začíná trpět paranoiou.
Pokaždé když někoho zabil, několik dní se pohyboval v okolí a sledoval, jestli se jeho oběť neprobere. Již mnohokrát zažil situaci, kdy znovu potkal někoho zdánlivě mrtvého.
Přesto ho překvapilo, když se u něj v pracovně objevil Tommy.
“Ahoj, Olivere.”
“Tommy,” hlesl Oliver. “Ty jsi…”
“Zombie, bohužel. Udělal ji ze mě zlý černokněžník. Nemáš něco k jídlu?”
Oliver zabořil hlavu do dlaní. Napadlo ho, že smrt má své výhody. Mrtví na rozdíl od živých nemusí řešit, kde by sehnali mozky pro své zmrtvýchstalé kamarády.
Nakonec se ale hrdinsky vzchopil a začal obvolávat restaurace.

Probere se pomalu. Z hrudi mu trčí šíp.
Bolest je nevyhnutelná. Utrpení je dobrovolné. Opakuje si, zatímco se donutí postavit. Vytočí známé číslo. Jeho pomocníci tu budou za chvíli.
Před očima mu probleskne Oliverova tvář. Ušklíbne se. Sice ho zranil, pravda, ale nezabil. To on stejnou chybu podruhé neudělá.
Oliver je hloupý, přemítá, zatímco čeká. Nechá se ovládat svými emocemi, nepřemýšlí nad tím, co udělá příště. To bude jeho pád. Vždy měl příliš velké srdce. Aspoň bude snažší ho probodnout, až přijde správný čas.
Když usedne do černého auta, navzdory ráně a krvi tekoucí mu po hrudi se Malcolm usmívá.

Zrovna se vracel z akce, když uslyšel křik.
Zabralo to ani ne minutu.
"Kdo si sakra myslíš, že seš!" vykřiknul... byl to vlastně ještě kluk. Dívka se zděšeně přikrčila.
Oliver napjal tětivu a namířil mu na čelo.
"Tak zavolej policii," řekl chraplavým hlasem strážce Starling City. "Jak to je? Právo nevypovídat. Bezpečnost? Lidská práva? Spravedlivý soud? Právo říct ne?"
Nepřestával mířit.
"To všechno máš."
"Ty- ty jsi cvok! Je to moje holka! Tobě je po tom ho-"
"Prosím, ne!" vzlyklo děvče.
Praštil ho. Několikrát.
"Nemusíš takhle žít," řekl jí.
Přikývla.
Za týden je potkal. Ruku v ruce, ona s monoklem.

"Táta mě zabije," povzdechl si Oliver a Moira jen zvedla obočí.
"Co se stalo, stalo se. Nějak se to vyřeší, ano?" slíbila mu a objala jej. Aby učinila své děti šťastné, byla ochotná udělat cokoliv. V hlavě už se jí zrodil plán, co udělat s tou nešťastnicí.
"Já... opravdu nejsem připraven být táta. Nebo manžel. Radši ať mě táta zabije než tohle."
Jeho matka jen trpělivě přikývla.
***
Měsíce poté, co se Queen's Gambit potopila a její manžel a syn zemřeli, vzpomněla si Moira na svůj rozhovor s Oliverem, a pomyslela si, že kdyby ho tehdy oženila, možná by ještě žil.

Oliver Queen popaměti vázal dračí smyčku a zároveň nenápadně pátral očima v chumlu chlapců kolem sebe. Jeho neprozřetelný výrok, že pět let na pustém ostrově přežil díky své skautské minulosti, měl za následek, že teď ve Starling City musel pravidelně navštěvovat místní oddíly. V přítomnosti novinářů a fotografů pak s chlapci vázal uzly, vychvaloval kápézetku a vůbec vylepšoval svou pověst plejbojského milionáře. Přitom pokaždé vyhlížel toho, kdo jeho představení sleduje vědoucíma očima. Příliš hubeného nebo trochu obtloustlého chlapce s brýlemi na nose, který vždycky stojí v povzdálí. Který dobře ví, jak těžké je být trosečník. A že přežít stojí všechno.