DMD č. 11 pro 11. 4. 2010. Téma: Čaj o páté – vražda o půlnoci

Stáli a zmateně pomrkávali v záplavě světla. Díky časovému posunu někteří z nich vypadali, že mají ještě půlnoc.
„Vítejte na našem experimentu,“ prohlásil psycholog. „Asi jste si všimli jistých zajímavých objektů,“ poukázal na šedozelené útvary.
„Z těchto vajec se během několika minut vylíhnou fascinující tvorové, kterým se můžete stát hostiteli. Téměř všichni; přece jen je vás o jednoho víc… ano, a málem bych zapomněl; potom zemřete,“ pousmál se a nalil si čaj.
„Ale to je vražda!“ ozvalo se z hloučku.
„Říkejte tomu přežití nejsilnějšího.“
Ocelové stěny je odřízly od světa a kamery se rozeběhly.
Obrátil se ke svému společníkovi.
„Sušenku?“

Fandom: Služky (divadelní hra od Jeana Geneta)
„Teď jsem na řadě já,“ prohlásila afektovaně Klára. Pohledem přeměřovala Andělu.
„Přines šaty. Punčochy. Střevíce. Ne ty rudé, huso, připadám ti jako běhna?“
Klára poroučela a Anděla skákala. Neprotestovala, příští hru bude Madam ona.
Pomáhala Kláře s převlékáním. Neodolala a dotýkala se Klářiny kůže víc, než by se slušelo.
Ochotně jí čistila boty.
Hodiny zrovna odbíjely pátou odpolední.
V pokoji Madam stál připravený šálek horkého čaje. Klára se na něj vrhla, ale Aděla ji chytila za paži.
„Teď jsem Madam já!“
Obrátila šálek dnem vzhůru, obsah určený Madam zmizel v útrobách.
O půlnoci ji čaj připravil o poslední zbytky života.

Dneska trochu těžší (a nezávisle na tom i mé velice oblíbené) téma, tak jsem velmi zvědavá, jak se s tím poperete. Pěkné drabblení!
Téma pro 11. 4. 2010: Čaj o páté, vražda o půlnoci
Toto téma bude uzavřeno 11. 4. 2010 v 23:59.
Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.
Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Spôsobne sedím v kresle, návšteva tety si to vyžaduje. Čaj o piatej. Trápny anglický zvyk. Rád by som bol vonku. V noci. V Rokforte mi to nedovolia.
„Smiem ísť von?“ neskôr sa pýtam matky. Neochotne súhlasí.
Cítim sa slobodný. Voľnosť, čerstvý vzduch. Sadám si pod strom, pozorujem hviezdy. Len ja a polnočná obloha.
Strhnem sa, náhly zvuk ma vystraší. Z môjho sveta ma drasticky vytrhnú mocné ruky, zvierajú mi ramená. Cítim zápach a svoj strach. Dlaň mi zakrýva ústa. Nekričím, počujem vlastné splašené srdce. Blíži sa koniec? Nie... Nie finálny. Fenrir Greyback sa mi zahryzne do krku...
Zavraždí mi dušu...

pozn. aut.: volné pokračování drabble z minulého tématu
Bylo brzy ráno, ale Lestrade již vstupoval do Holmesovy pracovny.
Holmes stál u okna. Na tváři měl škrábanec, nicméně vypadal šťastně.
„Dobrý den, Lestrade,“ uvítal ho Holmes. „Čaj?“
„Děkuji,“ řekl Lestrade a posadil se. „Co se vám stalo?“
„To nestojí za řeč,“ usmál se Holmes. „Proč jste přišel?“
„Dnes ráno našel strážník mrtvé tělo. Je to zapeklitý případ. Možná byste se měl posadit.“
„Ne!“ vyhrkl Holmes. „Nemohu,“ dodal. „A vy byste také neměl.“
Do místnosti vešla paní Hudsonová. „Neviděl jste mojí kočku?“ otázala se Holmese.
Lestrade vstal a podíval se na svůj plášť.
Skvělo se na něm několik bílých chlupů.

„Já nevím, co jste to vy Angličané za národ,“ vrtěl Hercule Poirot hlavou. Právě vyřešil další případ a odpočíval u šálku čokolády.
„Netuším, co vám na nás vadí, drahý příteli,“ ohradil se kapitán Hastings s lehkým úsměvem.
„Tak například vůbec neumíte horkou čokoládu!“ odsekl malý detektiv popuzeně.
„Ale příteli, já jsem vás varoval. Jsme přeci národ studených čumáků,“ mírně se vysmíval Hastings.
„Musím připustit, že jste poněkud suchaři, ale najdou se mezi vámi i jisté výjimky,“ připustil Hercule neochotně.
„A ty výjimky vás živí, milý Hercule,“ podotkl Hastings.
„Přesně tak,“ samolibě se usmál Pirot. „Čaj o páté, vražda o půlnoci.“