DMD č. 11 pro 11. 4. 2010. Téma: Čaj o páté – vražda o půlnoci

Seděli v salónu sídla Bradhamových u čaje o páté. Příbuzní a přátelé, dobře vychovaní Angličané z lepších rodin.
Ale pod rouškou uhlazené konverzace se skrývala dávná i nedávná tajemství, žárlivost, rivalita, chtivost... Skutečně lady Cicely změnila závěť? Mělo by dědit zrovna to děvče, které skoro ani nikdo nezná? Uvažovala, co bude dělat zadlužený bratránek Gregory. A Emmeline se snoubencem, kteří s dědictvím najisto počítali. A strýc Frederic... a...
Napětí se stupňovalo. V noci se jistě něco stane. Když zazněl služčin zděšený výkřik, okamžitě věděla, že nalezla mrtvolu...
Spokojeně zavřela knihu a zhasla. Zítra uvidí, jak si s tím Poirot poradí.

Měl rád všechno pod kontrolou. Nesnášel spěch a ukvapení, zbrklá rozhodnutí nikdy nevedla ke správnému výsledku. A teď je víc než nutné zůstat klidný.
Pomalu zvedl k ústům šálek čaje. Dával si na čas, neměl kam pospíchat, stejně bylo ještě příliš brzy. Čaj o páté... ještě nikdy si ho tolik nevychutnával.
Na krajinu se snesla tma. Chtěl počkat do půlnoci, ale snad poprvé v životě ho ovládlo drobné bodnutí netrpělivosti. A snad i zvědavosti. Co bude, až přeruší tok osudu? Zasáhne do něj a věštba se nikdy nestane skutečností.
Stál na prahu domu v Godrikově dole a pevně sevřel hůlku.

fandom: víceméně originální
Odbila pátá. Dáme si šálek čaje? Nebo jen letmý pohled. Jen jeden. Prosím. Sakra. Už to začalo!
To je ta slabá vůle. Jako by do žil vstříkla jed. A ten jed působí. Nesmírný neklid. Horečnou aktivitu. Ruce se mi třesou. Znáte to.
Tak nevím. Je to dobrý nápad? Musím se rozhlédnout než přejdu ulici. Bylo by smutné skončit předčasně. I když jsem zamyšlená.
Závod s časem. Běžím ze všech sil. A když to nestihnu? Přijde půlnoc. Bez přípravy. A bude masakr.
Takže se ptáte: O čemže to píšu?
No to je přece dané: Zadání o páté a drabble do půlnoci!

Po podlaze se rozlila tmavá skvrna. Hrnek naštěstí nerozbil. Grativace je na Marsu třikrát menší. Po šesti týdnech ve stavu beztíže až až.
V Ohiu je půlnoc a tady přibližně pět odpoledne. A tak Bert vytáhl sáček indického čaje, který si schovávali pro tuto příležitost.
Ylla teď možná taky popíjí čaj.
Anebo tam venku čeká, až vyjdou z rakety.
Když se probouzel, sny pokračovaly dál. A ona vypadala pořád stejně. Zlatovlasá. Zlatooká. S hladkou tmavou kůží. Křehká. Nádherná. A když sen skončil, nedokázal na ni přestat myslet.
Světlo.
„Slyšíš to taky? Skoro bych si myslel, že tady taky žijí včely.“

Nebyl ve své kůži. Cítil se stísněně.
„Aspoň se pokuste tvářit mile,“ napomenula ho jeho společnice.
„Ty hadry mě škrtí.“
„Ty hadry… se nazývají smoking. Pro takovéto příležitosti nezbytný oděv.“
„Vám se to mluví, vy se v něm potit nemusíte.“
„Omluvíte mě? Měla bych jít pozdravit pár známých.“
Zasmušile pozoroval, jak odchází. Zatracení Angličané. Snobští pijáci čaje…
Celé tohle údajné sledování byl nesmysl.
Po chvíli se vracela a vypadala rozrušeně.
„Pohněte sebou, Dempsey!“
„Co šílíte? I kdyby se tu měla stát nějaká vražda, o čemž pochybuju, máme ještě dobrou hodinu čas. Přece si potrpíte na systém a tradice, no ne?“

Arthur Kirkland, personifikovaný anglický národ, byl znepokojen. Natolik, že zcela zapomněl na šálek čaje, který od páté už dávno vychladl.
Záhadné bestiální vraždy. Nic nového. Tohle ovšem byla úplná pandemie.
Arthur si prohlédl mapu propíchanou červenými špendlíky. Čím blíže epicentru tím krvavější síť. Byla v tom jistá logika. To, že se na jeho území akumulovali detektivové, muselo nutně vyvolat odezvu. Stará paní, belgičtí i angličtí gentlemani, to pochybné individuum s modrou policejní budkou...
Jenže proč právě tohle hrabství? Otevřel se tam jícen pekel? Obzvlášť krutá kletba?
Zazvonil telefon, Arthur zvedl sluchátko a nakrčil husté obočí.
„Nechte mě hádat. Zase Midsomer?“

Fandom: prozradím na konci
Varování: alkoholismus a chladnokrevný mord
Nikdy si nestihl uvařit čaj přesně v pět. Příliš mnoho práce, znáte to. Dnes pomáhal sousedům opravit střechu a teď, když se konečně unavený svalil do křesla a usrkl z hrníčku, byla už obloha pocukrovaná hvězdami.
Náhle uslyšel rány, silné, hrozně moc silné; skla v oknech nejdřív chvíli drnčela a potom se vysypala docela.
„Odveďte ženy a děti do bezpečí! Rychle!“ Křičel a byl to poslední zvuk v jeho životě.
„Héééé.... já asi teďkonc zašláp takovýho toho... mravence... a von má na krku červenej šátek s takovýma těma... kulatýma puntíkama.“
„Debile. Říkal jsem ti, ať si to vosmý pivo nedáváš.“
(Fandom: Ferda Mravenec)

Fandom: Un Chant d'Amour (má to jen 25 minut ;)) - Jean Genet
Film ani drabble bych nedoporučovala dětem. :)
Stěna je studená, holá, drsná, přitiskne k ní své čelo, tvář, rty. Čas nemá začátku ani konce, hodiny, hodiny! Pět odpoledne, je pět odpoledne, určitě. Anglie, cos mi to udělala? Cos… Posměšně: anglická, francouzská, florentská… jména, jen jména. Z čela si stírá kapky potu. Má horečku? Je nemocen? Kde jsi? Zeď uvítají dlaně, prsty se zoufale snaží ji uchopit. Nasaje kouř… nahlas, hrdelně vydechne, celým svým tělem se vpíjí do stěny, blíž, ještě blíž, beton je tvrdý a nemá slitování, rozumí si s jeho rozkrokem, opasek se hrubě odírá...
Vydechne poslední zbytky kouře. Nebo je půlnoc… Naděje, jsi! Tam jsi?

fandom: crossover - Sherlock Holmes a originální
varování: OOC Holmes?
„Není klíčem ta hrdlička?“ navrhl Watson.
„Nesmysl,“ mávl rukou netrpělivě Holmes. Pak se zarazil.
„Klíč,“ zašeptal. „Hrdlička. Jistě!“
Přiskočil k udivenému doktorovi a zatřásl jím.
„Johne, jste geniální. Nevím, co bych si počal, kdybych vás neměl.“
Cristian prudce vzhlédl, když mu kdosi vytrhl knihu z rukou.
„Co to děláš?“ ohradil se.
„Ráno vstáváme na mši, nepamatuješ?“ odpověděl Patrick.
Pak pohlédl na obálku. „Čaj o páté, vražda o půlnoci.“ přečetl. „Zase budeš mít noční můry. Pojď si lehnout.“
S bručením poslechl a zavrtal se do peřin.
„Neboj, vynahradím ti to,“ zašeptal hlas ze tmy. „Dnes můžete být Holmesem vy, drahý příteli.“
zpětné varování: slash a RPG :)

Armanda Isarda předvolal imperátor.
Na pátou.
Nedostal ani čaj.
„Plány Hvězdy smrti byly odcizeny,“ oznámil Palpatin sžíravě.
„Udělám, co mohu,“ hledal spásu ředitel Imperiálního bezpečnostního úřadu. „Získám plány zpět.“
„Už jsem pověřil Vadera.“
Isarda zamrazilo.
Odešel.
Iluze si nedělal.
Tajnými dveřmi vstoupila Ysanne Isard.
„Má drahá, splním vaše přání,“ zacukroval imperátor. „Avšak napřed prokažte svou oddanost Impériu.“
Nad Coruscantem odbila půlnoc.
Ysanne podala otci zbraň.
„Proč ty, má dcero?“
Přiložil si hlaveň k spánku. V očích měl slzy.
Políbila otce na tvář. Sevřela jeho chvějící se ruku. „Neboj se, otče. Vše zůstane v rodině. I tvůj úřad.“
Měkce stiskla spoušť.