Povídání o pejskovi a kočičce

"Takže příští týden ve středu mám narozeniny," povídá pejsek. "Kam jsem to dal ... už vím, tady je můj seznam věcí. Zajímá tě to, Kočičko?" "No, to teda jo, Pejsku."
"Tak tady to je."
- Lego za 5000 Kč
- horsko-silniční kolo
- Nerf rotační kulomet
- letadlo na ovládání (ne made in China)
- hromady kostí
- Laser game (pro 8 pejsků)
- koník, který by nebyl neposlušný
- cesta kolem světa (nemusí být za 80 dní, ale ať navštívíme všechny kontinenty)
- vydat se do dánského Legolandu
- vydat se do Vesmíru
- podívat se do Afriky za africkými pejsky
- sníst ty nejlepší granule
"A co když řeknu ne, Pejsku?"

Kočička si jednou čte knihu o tučňácích a najednou vykřikne, „Ty jo, tam bych se chtěla podívat!“ „A proč bys chtěla jet na Antarktidu, Kočičko?“ „Protože ti tučňáci jsou strašně roztomilí.“ „No dobře, Kočičko, tak jedeme.“ (Tentokrát měli už více peněz než minule.*) Tak vyrazili na Antarktidu. Když dorazili, bylo před nimi hejno tučňáků. „Ti jsou ale dobře naložení, pejsku,“ povídá Kočička. „Jo to jsou, ale na čem jsou naložení, to nechápu. Já bych je naložil na rožeň...“ „No Pejsku, přece bys nesežral tak hezké ptáky!“ „Ty máš co říkat, Kočičko.“ „Ty přece víš, že jsem s tím přestala, Pejsku.“

"Tak co, Pejsku, už jsi něco vymyslel?" ptá se Kočička a přitom přemýšlí, kam se o prázdninách vydat. "Tak mě napadlo, že můžeme jet na Měsíc nebo na dno oceánu." "Ehm, myslíš si, že jsme tak známí jako Krteček, abychom mohli letět na měsíc?" odpoví mu Kočička. "To asi ne, ale mohli bychom alespoň plout na dno oceánu?" "No, tak to můžeme zkusit." "Pejsku, stačí nám 200 Kč?" "Leda tak na to, aby tě naučili plavat, Kočičko."
(Možná by jí vůbec nenaučili plavat, takže to budou vyhozené peníze a utopená Kočička, pomyslel si Pejsek). "Tak to raději prožereme v cukrárně."

Pejskovi poker celkem šel. Pak dokonce něco vyhrál. Kočičce šla víc karetní hra zvaná „Black jack“. Nakonec je to omrzelo a rozhodli se, že půjdou do města. (Kasíno u Míci bylo na okraji města.) Kočička vzala s sebou mapu města, která byla úplně bílá. Řekli si, že postupně budou obcházet všechny městské části, a že si je budou barevně označovat, když je projdou. Tak vyrazili. Byli v čínské čtvrti nebo ve vietnamské čtvrti, ale také v historické části. Tak prošli celé město. “Celé? Vždyť je tady ještě jedno bílé místo!“ "To je to nejdůležitější místo." „Proč?“ "Tam je hodně cukráren."

Když Pejsek s Kočičkou dorazili ke kasínu u Míci, stála přede dveřmi Gorila (doslova Gorila). "Pusťte nás dovnitř, prosím"." Nejste náhodu moc malí na to, abyste chodili do kasína?" odpověděla ta Gorila. "No dovolte," namítl Pejsek, "nejsme žádné děti." Kolik je vám let?" zeptala se Gorila. "Mně je deset let, a tady Kočičce taky." "A máte peníze?" "Ano!" "V pohodě, můžete jít." "Pojď si peníze vyměnit za žetony, Kočičko." Nejdříve šli hrát ruletu, ale tam se jich zase ptali, kolik jim je. Tak šli hrát poker. Pejskovi se ze začátku dařilo, ale jak sám říkal:¨"Je to jen začátečnické štěstí."

Kočička má zítra narozeniny, proto jí Pejsek musí něco dát nebo s ní někam jít. Pejsek samozřejmě neví, tak se jde kouknout na televizi. Tam uvidí reklamu na "Kasíno u Míci", ti mají ten dobrý slogan "Buď vsaď všechno nebo nic". To je dobré, pomyslel si Pejsek, tam vyrazíme. Nazítří ráno Pejsek popřál Kočičce a řekl jí o Kasínu u Míci. Kočička zprvu odmítla (taky nehraje hazardní hry), ale pak si vzpomněla, že si musí pořídit novou televizi, tak souhlasila. A tak vyrazili (Kočička si vzala 109 kč a Pejsek 132 kč). Cesta nebyla zvláštní, jenom Pejsek našel dvě stovky.