DMD č. 7 pro 7. 4. 2011: Smrt na pitevním stole

Prošel jasným tunelem a ucítil zase svoje tělo. Ležel na něčem studeném a nemohl se pohnout. Kde to jsem? Slyšel nějaké zvuky, ale nemohl otevřít oči, ani promluvit. Najednou si uvědomil, že nedýchá. Sakra, takže je po mně a tohle jsou jen poslední reakce mojí umírající nervové soustavy.
"Milí studenti, nyní si ukážeme preparaci pectoralis major," řekl neznámý hlas nad ním.
Ucítil palčivou bolest na hrudníku a kapky krve, které mu začaly stékat po bocích. Bolest byla nesnesitelná, ale on nemohl ani vykřiknout, ani se bránit.
A to mu ve škole říkali, že periferní nervy odcházejí po smrti jako první.

Měl za sebou dnešní poslední pitvu. Úklid pitevny mu dnes trval neobvykle dlouho. Mohla za to silná migréna, která se začala hlásit o slovo.
S povzdechem uklidil poslední náčiní a poté se narovnal. Zrak mu padl na kovový stůl. Vypadal tak lákavě. Chlad mu vždycky pomáhal zbavit se bolesti. Neváhal ani vteřinu a hned si na stůl lehl. Kýžený efekt se ale nedostavil. Hlava nadále třeštila.
Smrt. Smrt. Smrt. Rezonovalo mu hlavou s každým přívalem bolesti.
Ano, jak moc by si přál nalézt na pitevním stole smrt. Alespoň by se zbavil té neskonalé bolesti a měl by svatý klid. Snad.
AN: A já si jdu najít svůj pitevní stůl, na kterém bych se zchladila...