Zpřetrhaná pouta
Fandom, na který bych to chtěla na první dobrou napsat, je tak nabíledni, že ho ponechám jiným... :)
Obcházel mrtvé tělo tak dlouho, až kolem něj udusal všechen sníh. Pořád čekal na sebemenší pohyb, sebemenší náznak, ale věděl, že zbytečně. Tělo jeho pána bylo studené a tvrdé jako umrzlá zvířata, která tu a tam po lesích nalézal. Přesto ještě dlouho bděl u jeho boku. Kňučel a tiše vyl.
Když se druhého dne připojil k vlčí smečce, poznali, že se něco změnilo. Žár v jeho očích byl jiný. Už to nebyl pes. Jeden z vlků se na něj vrhl. Měření sil trvalo jen pár okamžiků, než útočník s kňučením ustoupil. Ostatní vlci se sotva pohnuli. Bylo rozhodnuto. Omegou nebude.
Oproti Tesákovi mi závěr tohoto příběhu vždycky přišel neuvěřitelně drsný. Ale tak nějak... skutečný.
(A když teď poslouchám konec audioknihy, tak je to vlastně spíš AU, úplně jsem zapomněla, jak drastické bylo Buckovo připojení se k vlčí smečce v originále.)
- Číst dál
- 18 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit