DMD Bonus č. 3 pro 10.4.2011

Téma: Světlo
fandom:originální
Už jako malou mě učili „Vyhni se světlu. Světlo je
zlo. Světlo je smrt.“
No, ale znáte to. Rodičovské rady jsou dobře míněné, ale každá můra, když roztáhne křídla, zapomene na ně. Prostě si letí za svým. Kam ji vítr odnese. No, a občas je to za světlem.
Já to vlastně ani pořádně nechápu. Jak něco tak krásného a vzrušujícího, může být špatné? A proč by Moudrá matka můra vytvořila tak smrtící věc? Přece nás miluje, nebo ne? Světlo určitě
nevytvořila ona. Rozhodně ne. A já se k němu nikdy, nikdy nepřiblížim.
* * *
Hele, co je tam ta zajímavá, zářivá věc?

Impérium sa rozrastalo. Obchod prekvital. Pribudli nové územia a s nimi aj nové možnosti. Moc hodnostárov sa upevnila. Stal sa jedným z nich. V hlavnom meste sa žilo dobre. Viedol pohodlný život – veľký dom; luxus, dovezený zo všetkých kútov krajiny; slávnosti; ľahká, ba temer žiadna práca; povýšenie; uznanie; rešpekt; obdiv a závisť. Práve na to spomínal v tie noci trávené v kolóniách, keď bolo prihorúco na spánok; v tie dni keď sa predieral špinavými ulicami pomedzi domorodcov v handrách, premýšľajúc nad tým, ako zvládnuť rastúce nepokoje. Čoraz viac mu to všetko prišlo vzdialené; nakoniec nevedel či zostať alebo sa vrátiť.

Téma: Kluci nepláčou
Fandom: Originální
Poznámka: Asi slash a BJB...
„Ty pláčeš?“
„Ne! To je ten déšť!“
„Ty pláčeš?“
„Ne, to je voda ze sprchy, nevidíš?“
„Ty pláčeš?“
„Ne! Potí se mi oči!“
„Plakal jsi!“
„Ne! To ta cibule! Proto mám červené oči.“
„Neplakej…“
„Nepláču! Mám jenom rýmu, proto popotahuju!“
„Pláčeš…“
„Nech mě být! Nikdy nepláču.“
„Hele… jsem tady. Víš, kdyby ses chtěl třeba vyplakat.“
„Dej mi pokoj, nebudu bulet!“
„To nic, to bude dobrý.“
„Nebrečím, nemusíš mě utěšovat.“
Věděl jsi, že lžu? Že jsem vždycky lhal? Plakal jsem. Samozřejmě, že jsem plakal. Poznal jsi to?
Tvoje dotazy mě otravovaly. Teď pláču a nikdo se neptá.
Pláču o to víc.

téma: Kluci nepláčou
Fandom: Upíří deníky(seriál)
Slzy smutku byly pro mě neznámé. Nebrečel jsem, když jsem si myslel, že je Katherine mrtvá. Nebrečel jsem, když si Elena vybrala místo mě Stefana. Ani jsem neuronil slzu nad tím, co potkalo Vickie a Caroline.
Kluci přece nepláčou. I když jim je něco přes sto padesát. Ale na každého to jednou přijde. A na mě hned dvakrát.
Poprvé to bylo, když jsem Eleně řekl, že jí miluji. Bohužel jsem jí musel vymazat paměť, a tak si nic nepamatuje.
Po druhé to bylo, když jsem smrtí musel pomoci člověku, se kterým jsem si rozuměl. Budu na tebe vzpomínat, Rose. Navždy.

Téma: Kluci nepláčou
Fandom: Bayou
Poznámka: Bod-je-bod! Bod-je-bod!
Amadeo stál opřený o zábradlí na terase Bethanina domku a po tváři mu tekly slzy jako hrachy. Břečťan opodál předváděl břišní tance. Zahrada bolestně kňučela.
„Co se to tady u svatýho Dinga děje?“ nestačil se divit John, který si to přihasil se saxíkem přes rameno rovnou od Poslední smyčky. „Co brečíš? Nevíš, že kluci nepláčou?“
Amadeo jen naštvaně mávl rukou ke dveřím. John vzal za kliku a otevřel. Z domu se vyvalily oblaky štiplavé páry a Bethany v plynové masce.
„Fakva nemůvete chvilku nevotvavovat?“ zahuhlala a dveře zase přibouchla.
John se rozkašlal.
„Bethany,“ popotáhl Amadeo, „zase experimentuje se superostrým chilli.“

Fandom: Bible (kniha Ester)
Téma: Lesk a bída kurtizán
Kdyby tehdy existoval bulvární tisk, měl by žně.
Král zavrhl svou choť, Vašti, a hledal za ni náhradu.
Dívky z celé země byly svezeny do harému.
Jednu po druhé si je král volal na "testovací noc".
Jedna po druhé se česaly, líčily, ověšovaly zlatem - dělaly co mohly, aby upoutaly pozornost.
Každá po první noci skončila jako "kurtizána".
Ester byla židovka. Kdyby to věděli, považovali by ji za podřadnou.
Snad by ji nechtěli ani jako milenku.
Odmítla se přehnaně fintit. Šla ke králi upravená, ale nepřezdobená.
Král byl oslněn její přirozenou krásou.
Ač by na ni nikdo nevsadil, stala se královnou.

Mirek se obezřetně rozhlédl zpoza rohu. Dobrá, teď může, je pozdě, nikdo ho už neuvidí.
Ano, porušil kvůli tomu všechny své dobré zásady – lhal kamarádům, že večer musí psát úkoly; kradl z tátovy peněženky, aby na to vůbec měl … Ale bylo to v zájmu vyššího dobra.
Mirek se rozběhl a vpadl do zdobených dveří.
Na zdi vedle byl nápis: „Dnes hrajeme: Lesk a bída kurtizán.“
Mirek se spokojeně uvelebil v křesle a rozhlédl se po zšeřeném kině: zatím tu ještě nebyli, ale co kdyby …
Pokud se přijdou hoši podívat na nemravný film, bude to on, Mirek Dušín, kdo je odhalí.

A/N: BJB v celé své kráse. Profláklejší už to být nemohlo, určitě ho poznáte.
Když táta křičel na mámu, byl vystrašený.
Když mu usměvavá zrzka ze sousedství nabídla svůj nejoblíbenější bonbón, byl dojatý.
Když ho Moudrý klobouk poslal do máminy koleje, byl hrdý.
Když na něj zaútočili tenkrát u jezera a přede všemi ho znemožnili, byl vzteklý.
Když v podzemní chodbě uviděl vlkodlaka, byl zrazený.
Když mu bolest z vypalovaného znamení z ruky vystřelovala do celého těla, byl pyšný.
Nikdy neuronil ani slzu; kluci přece nepláčou.
Když teď stojí u mramorového náhrobku a dívá se na její jméno na něm, je uvnitř mrtvý.
Slzy na tváři mu už nevadí – chlapi totiž někdy plakat můžou.

Byl pryč měsíc. Nechyběl mi. Biffa bych nazval kamarádem jen pro nedostatek lepších termínů. Já jsem mu posílal taháky a on mě bral jako sportovního parťáka.
Z Bostonu přijel jako vyměněný. Se strohým „Bernarde“ mě zatáhl do sklepa, z kufru vytáhl své oblíbené tenisky. Miloval je, nosil je každý den. Strašně mu slušely.
Dřív, než jsem mu v tom stačil zabránit, je hodil do kotle. Snad poprvé jsem neměl slov. Dal jsem mu pěstí. Mlátili jsme se asi půl hodiny, než nás to přestalo bavit.
Stačil jediný pohled na kotel. Něco se změnilo. Pálilo mě v očích. Všechno se změnilo.

Téma: kluci nepláčou
Fandom: tohle téma je k tomu zřejmě předurčeno, takže Torchwood
Bylo mu pět. Hrál si na hřišti. Houpal se na houpačce. Najednou spadl.
Nebrečel. Věděl, že už je velký.
„Sakra,“ zaklel pán, co ho shodil, a vytrhl mu z ruky robotku. Jmenovala se Lisa. I když kluci tvrdili, že robot nemůže být holka.
Když pán na Lisu šlápnul, začal nabírat, ale pak si vzpomněl, že velký kluci nebrečej. Spolknul slzičky.
„Do hajzlu,“ řekl pán další ošklivé slovo. „Potřebuju dětský slzy, abych zastavil mimozemskou invazi. Nemohl bys… alespoň trochu zafňukat?“
Zamyslel se.
„Mohl bych si dojít domů pro cibuli,“ navrhnul.
Ianto si na své první setkání s Jackem nepamatoval. Jack ano.