Stargate: Colony

"Všechno je to minulost," ukázal Tomas rukou na Hefaistos City a na loděnice.
Calvin těžko potlačoval vztek: "takže máme nastavit atomovku a prostě odejít?"
Tomas dlouho mlčel, než se na něj obrátil: "to co uděláme záleží na nás, ale věci se změnily, v galaxii byl mír a teď zuří válka. Přišli jsme sem, abychom postavili město a firmu, abychom vyráběli a prodávali kosmické lodě. Ale s tím je konec. Takže buď uděláme to, co Země chce, nebo řekneme ne. Ale pokud odmítneme, tak jsme v tom sami. To bude úplně jiný druh tance..."
Calvin se usmál, v očích mu zajiskřilo.

Doběhli ke dveřím a zastavili se, těžce oddechovali.
"Ale musíš uznat, je to kočka," zasýpal Calvin a zapojil tablet do ovládání dveří.
"Nekecej a otevři ty dveře," napomenul ho Tomas.
"Jasně, jasně, vidím, jak se na ni díváš."
"Hele, je docela roztomilá," připustil Tomas neochotně, "ale je to taky elitní pilotka pocházející z šílené civilizace fašistických mezigalaktických cestovatelů, která byla navíc celý život trénována na nemilosrdnou válku se Zemí. A je zrovna na útěku z našeho vězení."
"No, jsou s ní trochu starosti."
Tomas ukázal wraithským stunnerem na dveře: "tak otevřeš už ty dveře, sakra?"
Otevřeli se.
"Ok, tak jdeme."

Calvin hleděl na štít, na který v pravidelných intervalech dopadaly bomby. Pak se podíval na ostatní: "Pochybuji, že jim dojdou bomby dřív, než nám energie."
"Nápady?" zeptal se Tomas.
"Můžeme použít zázračnou BC-501!" ozvalo se zezadu. Všichni se zasmáli.
"Vlastně..." zamyslel se Calvin, "My ji použít můžeme. Zprovoznit podsvětelné motory a štít zvládneme za několik dnů."
"Ale hyperpohon rozhodně nezvládneme a bez něj odtud neunikneme," namítla Mayra.
"Tak ji použijeme ke zničení nepřátelské lodi," nadhodil Tomas.
"Jak, ta loď je obrovská, nemáme atomovky. Nemůžeme tam jednoduše přenést bombu."
Jejich pohledy se stočili na hvězdnou bránu zablokovanou černou dírou.
"Vlastně můžeme."

"Žádám vysvětlení," prohlásil generál O'Neill. Nedal na sobě znát překvapení, že vidí Tomase živého a tisíce světelných let od Hefaistu.
"Pane," prohlásil Tomas a zasalutoval, "napadla nás loď neznámé nepřátelské civilizace a vyřadila naši hvězdnou bránu. Podařilo se nám ji pomocí HSS Mary Sue zničit, potom jsme rychle dokončili prototyp fregaty, kterou jsme tajně stavěli za vašimi zády, sestavili partu ostrých hochů a vydali se zjistit, co se děje. No a pak jsme narazili na vás a zapojili se do bitvy."
"A zachránili nám zadek."
"Ano, pane."
"Dobře, kapitáne. Je vám ale jasné, že o vás napíšu pěkně ostré hlášení?"

"Co když přijdou ti zlí páni?" Shianiny modré oči byly dokořán otevřené.
Mayra jí pohladila po zlatých vlasech.
"Prošli jsme Hvězdnou bránou na Hefaistos. Víš, kdo to je Hefaistos?"
"Ne," prohlásila holčička zaujatě.
"Je to bůh kovářů, vyrobil pro nás magický blyštivý štít, aby nás ochránil."
"Takže jsme v bezpečí?"
"Ano."
"Doufám, že máma s tátou jsou také v bezpečí," zašišlal Shainin bráška.
Mayra je objala, částečně proto, aby neviděli slzy v jejích očích.
"Ano, všichni jsou v bezpečí." zašeptala.
"A teď spát!" řekla vesele. Dala jim pusu na dobrou noc.
Vyšla ze dveří, klesla na podlahu a rozplakala se.

"Dal jsem vám jasný rozkaz," prohlásil s tvrdým výrazem na vrásčitém obličeji generál O'Neill, "máte okamžitě vyklidit Hefaistos a zničit loděnice termojadernou bombou."
"Při vší úctě pane, ale Hefaistos je teď nezávislá planeta, rozkazy nám nedáváte," namítl Tomas, ve tváři neméně tvrdý pohled.
"Je vám jasné, co si myslím o takovémto chování?"
Tomas se uvolnil, ale navenek nedal nic znát: "Ano, generále."
O'Neill vstal, přešel k velkému oknu.
"U Komise vám to tak snadno neprojde. Nemůžu vás před nimi chránit. Nebudu vás moct ochránit před nikým."
"Vážím si vaší starosti, pane, ale vyhlásili jsme přece nezávislost. Musíme se ochránit sami."

Tomas se srdečně rozloučil s doktorem Zelenkou, který se musel vydat na cestu, a sám zůstal sedět v kavárně. Pod sebou měl hlavní halu vesmírné stanice The Hub.
Když přišel jeho čas, vyrovnal účet, a seběhl do haly. Přišel k místu, kvůli kterému byla celá stanice postavena.
"Prosím vás pane, pošlete mě až na konec světa!" oslovil muže u pultu. Ten se jen usmál, a zmáčkl sedm tlačítek.
Hvězdná brána, která vévodila prostoru, ožila a po chvilce se v ní otevřela červí díra na čtrnáct a půl tisíce světelných let vzdálený Hefaistos.
"Čas na cestu domů," zašeptal Tomas a vykročil.

"Takovou smlouvu o mlčenlivosti jsem ještě neviděl," prohlásil Mike.
"Dokážeš udržet tajemství?" zeptal se ho Tomas.
"Samozřejmě."
"Tak podepiš, bude to stát za to."
Mike s povzdechem podepsal, Harvey hned po něm.
"A teď," usmál se Tomas, "vás vezmeme na naši loď."
"Nevěřím, že prohraju patentový spor," zakroutil nevěřícně hlavou Harvey a zhluboka se napil whisky.
"Ale patentový spor o dědictví malých šedivých mužíčků," namítl Mike.
"Stejně mě to štve, ale co můžeme dělat?"
"Leda se odvolat do Štrasburku."
Zasmáli se, pak na sebe pohlédli.
"Takže," usmál se Mike, "buď podepíšete dohodu, nebo si o tomhle případu přečteme v novinách."

Mlčky jí podal jointa.
Potáhla si, vyfoukla kouř: "Víš, Joe a já jsme si tam, na protějším kopci, chtěli postavit dům. Teď tohle všechno smete jaderný výbuch, a Joe válčí někde mezi hvězdami. Cítím se jako nad propastí, jako, že se chystám udělat ten poslední krok."
Tomas se na ni vážně podíval. Pak se zahleděl na ostrov, který považovali za svůj nový domov.
"Nechci se toho všeho vzdát."
Mayra pokrčila rameny: "Co nám zbývá."
"Když stojíš nad propastí a musíš udělat další krok... Skoč!" dal jí ruku na rameno a slavnostně se napřímil, "ten dům si s Joem postavíte, slibuji."