Lunapark

Darja promíchá lektvar na plotně, napustí do dřezu vodu a prohledá mrazák. Najde jedno plastové tvořítko a tři dělené sáčky. Mělo by to stačit. V hrnci jsou sotva dvě deci. Krvetvorný lektvar se podává v množství aspoň jednoho doušku na půl litru krevní ztráty. Aleksandr by měl vypít minimálně dva. Než Darja zavře mrazák, vloží do něj hrnek.
Led ve tvořítku drží jako přibitý. Darja jím musí párkrát uhodit o dřez. Se sáčky je to horší. Útržky igelitu se lepí úplně všude. Druhý sáček roztrhne napůl a třetí jednoduše hodí do dřezu.
„Ztratila jste řeč?“ promluví Aleksandr.

Speciální pavilon lublaňské fakultní nemocnice zabírá část hlavní budovy univerzitního centra. Chirurgie je za rohem. Psychiatrie na druhé straně areálu. Okrově žlutý činžák se služebními byty na dohled. Jeden byt není trvale obydlený. Přespávají v něm praktikanti, přespolní a vůbec všichni, kdo zrovna nemají možnost jet domů. Byt má v zádveří velké zrcadlo, kterým si občas si někdo zkrátí cestu z pavilonu, když se mu nechce obcházet areál ani lézt přes plot.

Schůzka se koná za nonstopem na periferii Vídně. Jacek sedí na nejméně rozbité lavičce vedle Metfrieda Hexera, šéfa práterských pašeráků, který celý ten policejní průvan přežil bez úhony a v průběhu vyšetřování a soudních procesů ani nepadlo jeho jméno. Jacek si dýchne na dlaně, prokleje svůj pitomý nápad nevzít si zimní bundu a zapřemýšlí, jestli dřív zmrzne, anebo uvidí zástupce tajné organizace, jejíž jméno v procesu také nepadlo. Zatím.
Z mlhy se vynoří nenápadný muž nejasného věku. Ideální špion. Jakmile vám sejde z očí, zapomenete, jak vypadá.

Jestli Jacek něco nesnáší, je to vstávání v sobotu v šest ráno. Nic jiného vám ale nezbývá, když máte velmi tajnou schůzku a váš protějšek tají i vlastní utajení. Touhle dobou není nikde ani noha. Dokonce ani v zatraceném Prátru, ze kterého už má dlouho špatné spaní a bolehlav.

Studeně mrholí. Je moc zima na tenký svetr. Karel se otřese a zrychlí krok. Xénie v liščí podobě váží sotva pět kilo. Kdyby nebyl vyčerpaný soubojem, dokázal by ji donést až do Lysolaj. Teď neví, jestli dojde k nejbližšímu uzlu veřejné sítě u posledních bohnických domů. Otevřít portál nepřichází v úvahu vůbec. Musí někde najít vodní plochu a zavolat Darje.
Sféra vlivu zastíracích kouzel černého mága je bezpečně daleko. Karel se zastaví a pohlédne na Xénii. Ona opětuje jeho pohled.

Evžen Vulpes sleduje, jak na kamennou podlahu dopadá křída a láme se na kusy. Kolem něj zuří podivný požár. Plameny mají černou barvu. Evžen sebou trhne a obraz je pryč. Zůstane jen úzkost zakousnutá do útrob. Něco se stalo. Cítí to v kostech.
„Jste v pořádku?“ ptá se zákaznice. Věštkyně ve středních letech. Stěhuje se do nové provozovny a chce ji mít zabezpečenou. „Strašně jste zbledl.“
„Přijdu to dokončit zítra,“ řekne Evžen rychle a popadne batůžek. Křídu nechá ležet.

Darja zaklepe na dveře domu Vulpesových. Přišla bez ohlášení, možná nevhod. Xénie ji zve dál, zatímco její malá dcerka Evženka si jde hrát k sousedům. Dům je plný vůně hovězího vývaru a domácí pohody.

květen 1996
Půl osmé večer. Xénie Vulpesová si zastrčí za uši tmavé pramínky uprchlé z drdolu, kouzlem shrne do košíku nástroje a kamínky, narovná záda a pohlédne z okna. Zvyk. Její muž dnes ráno odjel za prací. Touhle dobou sklízí svůj stánek na burze kamenů a chystá se s kamarády gemology na pivo. Evžen a Xénie jsou liščí mágové a mají cit pro kameny. Xénie vyrábí šperky. V košíku má rozpracovaných hned několik zakázek.
Když narovnává ubrus na jídelním stole, voda v dřezu se namodrale rozsvítí. Xénie pustí ubrus a večer s knihou v duchu odloží na neurčito.