Jekyll & Hyde

Skončil jsi! Jaký to je vědět, že ve světě už pro tebe není místo... (chichotání) Víš ty proč to budu já, kdo zvítězí? Protože jsi to věděl vždycky! A měl jsi z toho strach... Celej život jsi byl zbabělec, kterej přede mnou jenom utíkal. (podívá se mu hluboce do očí) A vždyckys' věděl, že tu na tebe čekám. Že budu znamenat tvůj konec. (rozmáchlé gesto) A že s tím nic, ale vůbec nic nenaděláš. Nikdys' nebyl víc než jenom pacient sebe sama. Ubohá troska paláce z výhrad. Hrdina z povolání? Nikdy víc! Jen já. (otočí se a odchází od zrcadla)

Vždycky chtěla muže, který měl by srdce mužné,
povahy byl nebojácné a především družné.
Taky měl být vnímavý a tolerantní chlapík,
umět se vždy přizpůsobit, tančit Waltz i kvapík.
Měl by umět vydělávat a být k ženě zdvořilý,
všechny tyhle ideály brzy se jí zbořily.
Doktůrka si namluvila, byl to chlapík všechna čest,
pohledný a velmi bystrý, kavalírství jeho jest.
Byl až příliš dokonalý, čekala, že aspoň pajdá,
skutečnost je mnohem horší, v noci měníval se v Hyda.
Zlé dvojče, ta druhá tvář,
zlotřilý vlk samotář.
V noci svět zbavoval prohnilých duší,
dnes ho mnohde postrádáme víc než-li kdo tuší.

Oči bez výrazu upřené na prasklinu vedle lustru, z koupelny se ozývá pískání melodie s Deadpoola. Myšlenky se v hlavě rvou a nikdo nevyhrává.
Ve čtyři měli jít se Šárkou do botanický. Přišla o deset minut později, ale namísto obvyklého „Ahoj“ - „Ahoj“ mu nějakým svým judo kouzlem podrazila nohy, zasedla ho a pak už se vlastně ani nebránil. Nebránil se potom ani v kuchyni, ani v obýváku…
Šárka? TA Šárka „pusu až po svatbě“?
Hedvika mlčky zavrtěla hlavou a schovala lahvičku mezi prsa. Ne, ještě ne… ještě učitel tělocviku a ten desetibojař z vedlejšího vchodu. Potom se smí Šárka vrátit.