Červený trpaslík

Ááá, hned jak na obrazovce naskočil ten jeho ksicht, věděl jsem, že mi zase všechno pokazí. Jak já ho nenávidím! Myslí si, když má ty hnusolokny, bůhvi jakej neni frajer. Neni! A uzenáče došly!
"Zbylo nám posledních asi 300 blicích pytlíků."
Proč jsou z něj všichni tak na větvi? No proč? No tak složil astronavigační zkoušky, každá ženská ve vesmíru ho miluje a vždycky se mu všechno povede. Ale to přece není všechno! Existují mnohem důležitější věci. Jako... Jako... Jako třeba stříbrný diplom za plavání, nebo medaile za dvanáctiletou službu!
Tak kdo z nás dvou je větší ESO?! Hm? Ha!

"Povídám ti, že letíme špatně!"
"Říká někdo, kdo propadnul u astronavigačních zkoušek tolikrát, že by to nespočítal na prstech ani kdyby zapojil i nohy."
"I blboun nejapný po zpackané lobotomii by si všiml, že se motáme pořád dokola, Listere. Třeba tenhle asteroid - kolem toho už jsem letěli aspoň třikrát."
"Přestaň vyšilovat, Rimmere. Takových asteroidů může bejt ve vesmíru víc než štěnic v albánským hotelu."
"No jistě, v každé soustavě najdeš nejmíň tři růžové asteroidy ve tvaru ananasu s obřím blikajícím bilboardem propagujícím Prasákovy zpívající kondomy. Uznej, že jsme se ztratili."
"Nečekal bych, že to někdy řeknu, ale souhlasím s Pošukem."

Kryton si ztěžka povzdechl. Rozhlédl se po nablýskané kuchyni. Možná by pak mohl přebarvit loď...
Zatřásl hlavou. Otravný čip morálních zásad!
Listek ňafl.
„Tady si stoupněte, pane Listere, tak... Pac? Vy už umíte pac?“ rozvzlykal se.
„No dobře, dobře...“
Schlíple stiskl tlačítko.
Před ním stál znovu lidský Lister, i když se pořád snažil drbat nohou za uchem (a dost ho mátlo, že nemá tři páry končetin).
„Díky, Kryťáku. Ale toho... toho si podám! Promiň, vím, že se mnou byly jen starosti. Máme nějaký kari?“
Kryton smutně pohladil psí mističku. Ty starosti mu chyběly.
„Pane? Pane? Na co máte tu holokuši?“

"Co to tu děláš, Rimmere? Nehráblo ti už dočista?"
"Připravuji se na astronavigační zkoušky, ty kosmický primitive."
"Přesouváním nábytku z jednoho konce lodi na druhej? Pokud vím, na zkoušky se lidi připravujou učením."
"Pro tvou informaci, ty pologramotný orangutane, kromě znalostí je při zkoušce potřeba duševní rovnováha. Mám v plánu adaptovat se na prostředí zkouškové místnosti a zabránit tak nervozitě."
"Jo, takže se tentokrát možná stihneš i podepsat před tím, než sebou praštíš."
"Jestli už jsi skončil s vrtáním do věcí, o kterých víš míň než fotbalista o poezii, Listere, běž si mrhat svým bezcenným časem a nech mě pracovat."

Kryton si pobrukoval, zatímco krájel svítivě modré cosi na kostičky.
„Uvidíte, pane Listere, bude to dobrůtka! Ňojo, ty kluku ušatá, doblůteška!“
Lister tázavě ňafl.
„Ne, pane Listere, kari je fuj. Víte, co se posledně stalo... co jste udělal na papíry pana Rimmera.“
Lister smutně svěsil hlavu, až mu dredy přepadly přes oči.
„Krytone? Hádám správně, žes dnes pekl...“
„Ano, pane, mazanec, tradiční...“
„Taky jsi chystal jakousi modrou kejdu?“
„Ovšem, pro pana Listera...“
Na chodbě se skvěla změť svítivě modrých oslizlých drobků rozmatlaná do nápisu KARI.
„Pane, možná bychom...“
„Nesmysl. I s tou mazanicí pořád dělá výrazně menší svinčík než dřív.“

„Pane?“ pronesl nejistě Kryton.
„Ano, Krytone?“
„Nechci vám do toho mluvit, ale mám pocit...“
„Co přesně naznačuješ, Krytone?“
„Pane, vím, že jste chtěl efektivně vyřešit všechny naše potíže, a asi máte pravdu, že ten požár se trochu utlumil... ale pak je tu ta věc s panem Listerem. Chci říct, pane, ne že by nebyl roztomilý, ale přesto se domnívám...“
Rimmer zamyšleně podrbal podivné psovité šestinohé chundelaté stvoření za uchem.
„Že bychom měli najít cestu, jak ho změnit zpátky, že. Víš, Krytone, to je právě to, co lidský druh postrkovalo evolucí. My umíme ocenit i výhody plánu B. Listere, přines pantofle!“

"Takže, plán útěku: Na chvilku vypneme Rimmerovo holografický srdce. Potom zavoláme tu gorilu, co nás hlídá a řeknem jí, že Rimmer zmizel a zatímco ho bude hledat, vyběhneme ven a zamknem jí tu."
"Stráže u východu omráčíme cihlou a do jejich uniformy nacpeme Listera, protože ten se nebude muset přetvařovat aby vypadal jako opice. Ten nás potom odvede ke Kosmikovi a můžeme letět!"
"Ale pane, mám..."
"Ticho! Jde se na to!"
Naneštěstí vyšla jen první část, protože gorila je nepustila.
"A jsme v kýblu..."
"Ale nejsme pane. Pořád se můžeme teleportovat. Přeci jsem vám to říkal!"
"Takže plán B, teleportace..."

"Máme na radarech neznámou loď," ohlásil Kryton "Je tu nebezpečí, že by to mohli být replikanti."
"Už zase? Nahodím záložní zdroj motorů," odpověděl Lister.
"Obávám se, že to bude zbytečné, pane. Technicky nás dalece převyšují."
"Nás technicky převyšujou i popeláři," poznamenal Kocour.
"Máme tu kontakt," řekl Kryton a stiskl tlačítko pro příjem, zatímco ostatní ustoupili ze záběru kamery. Na obrazovce se objevil děsivě vypadající replikant.
"Ohlaste svou totožnost," požadoval.
"Loď Kosmik patřící Jupiterské důlní společnosti."
"Nějaká lidská posádka?"
"Ne, pane," odpověděl Kryton, ale replikant nevypadal moc přesvědčeně.
Na to se potichu ozval Rimmer: "Možná přestane pochybovat, když mu ukážeme Listera."

"Tohle já vážně odmítám, Krytone! Nemůžu si vzít někoho, kdo vypadá jako vypelichaná opice!"
"Bohužel pane, je to jediná možnost. Jste jejich kmenu nejvíce podobný!"
"Listy, na fotce vám to bude slušet!"
"Drž zobák! Už jednou jste mě nutili si někoho vzít. Podruhý už ne!
"Bohužel, nemáme zásoby a bez svatby nás nepustí. Už se začali dohadovat o věnu."
"Á, užij si to, Listy! Svatba, to je jednou za život! Chceš, abych ti šel za svědka?"
"Mají tradici, že věno musí dát ženich nevěstě, pane!
"A co chtěj?"
"Pana Rimmera."
"Ta svatba je tak pitomý plán, ty sešrotovaná palice! Zdrháme!"

"Myslím, že tohle je opravdu velmi tíživá situace, pane. Není cesty ven!"
"Do kosmu, tohle je konec! Nemáme šanci!"
"Á, vzdej to Listy. Ani Kryton tě už nedokáže vytáhnout z té kaše, do které jsi se dostal!"
"Kryťáku?"
"Zatím žádné řešení, pane."
"Dobře. Vím, že je to šílenej plán, ale je to jediná možnost: dneska použiju svůj mozek!"
"Myslíte, že je to za daných okolností moudré, pane?"
"Jo, musíme to zkusit! Nic lepšího nemáme!"
Potící se Lister nervózně posunul svého posledního pěšce dopředu po šachovnici. V následujícím tahu ho Rimmer hravě vyřadil.
"Á, šach mat! A 50 babek je mých!"