Master and commander

A/N: Volné pokračování minulé pidipovídečky
Stephen seděl za stolem a právě preparoval převzácného středomořského tesaříka, když se Sophie otřásla od kýlu až po ráhnoví. Zoufale vzhlédl. Z vosku užmoulal dvě kuličky a zacpal si uši. Nebylo mu to však nic platné. Šalupa se chvěla pod zpětnými nárazy děl.
„Nabít!“ nesl se dělovou palubou Jackův zvučný hlas
„Pal!“
Stephen vdychl.
„Pal!“
Sklenice s raritním ještěrem z pobřeží severní Afriky se s řinkotem roztříštila. Stephen zaúpěl. Jak dlouho ten exemplář sháněl! Nešťastně odpočítával vypálené rány. Čtyři. Pět... Čtrnáct.
„Konečně...“ vydechl s úlevou. Čtrnáctým, posledním výstřelem skončilo Jackovo každodenní dělostřelecké cvičení.
„Pomalé! Takže pánové znova!“
Stephen zoufale zavyl.

A/N: Asi to tu nikdo nebude znát, ale třeba se pletu. Snad nejsem úplně mimo téma.
Když se Stephen onehdy na koncertě v Port Mahon seznámil s tím velkým, mladým námořníkem, netušil jaký získá dokonalý vzorek pro svá filosofická a psychologická bádání. Netušil to ani ve chvíli, kdy mu Jack nabídl na Sophii místo lodního felčara.
Jackův svět byl malý, od přídi k zádi měřil jen několik desítek stop a jeho obyvatele tvořilo slabých devadesát mužů. A právě oni představovali cíl Stephenova vědeckého vyžití. Jako pod mikroskopem mohl sledovat věčně mrzutého chráněnce Killicka, mladého kadeta Babbingtona nebo věrnou duši - kormidelníka Barreta Bondena. Jackův svět byl malý a přece nekonečně rozmanitý, ztracený v rozlehlých dálavách Středozemního moře.