Zločin a školní trest

Neděle 25. října 2020
Ráno je lezavé, skrz mlhu ale začínají jako prsty pronikat sluneční paprsky. Všechno se třpytí rosou. Lesknou se i okolní pavučiny, které jsou dost malé na to, aby se jimi Teddy znepokojoval, ale i tak mu pohled na ně nepatrně zrychlí tep.
Teddy přemístí sebe i Jamese na ten správný kraj Zapovězeného lesa. Zabere to tři pokusy, ale nikdo se přitom nerozštěpí, takže je to vlastně docela v pořádku.

Přemisťovací kouzlo je prudce mrštilo na tvrdou zem, kde udělali několik kotrmelců. Teddy přitom svíral Jamesovu ruku tak pevně, že si málem vykloubil rameno. Předpokládal, že další den (pokud to tedy přežijí) bude mít tělo plné modřin, přesto hned vyskočil a mávl hůlkou.
„Lumos maxima!“ křikl. Zaplavila ho nečekaná vlna studu. Jak je možné, že si předtím na to zatracené kouzlo nevzpomněl?
Světelná koule ozářila hluboký a nehybný les. Kam až Teddy dohlédl, se do nekonečna tyčily holé stromy jako pařáty. Ani stopy po světlech bradavického hradu.

Sobota 24. října 2020
Celou sobotu se Teddy myšlenkami vracel k Jamesovi s Albusem. Už v noci se rozhodl, co udělá, přesto si pořád dokola přehrával v hlavě všechny možné scénáře. Teddy tušil, že kdyby se o jeho plánu dozvěděla McGonagallová, asi by pro něj neměla moc pochopení. Jemu samotnému ale připadal dokonalý. Mohlo by to skutečně zabrat, o tom byl Teddy téměř přesvědčený.

Pátek 23. října 2020
Nejdůležitější věci se nejhůře vyslovují. Tím, že je zamknete do vět, je zmenšíte a ohraničíte jejich obrovitost. Je v tom ale ještě něco. Nejdůležitější věci jsou skryty příliš blízko vás, příliš blízko toho tajného místa, kde leží vaše myšlenky.
Vezměte si třeba Teddyho. Blížila se páteční půlnoc, když mu někdo zabušil na dveře. Stál zrovna ve sprše a vychutnával si konec školního týdne, takže to málem přeslechl. Nedokázal by vám vysvětlit ten neurčitý stísněný pocit, který mu prostoupil tělem. Ani tu myšlenku