Ztracená brána

Nehmotná neviditelná heslosběrná entita natáhla slychadla k hloučku zdánlivě lidských entit, z nichž jedné něco viselo na rameni.
"Jsem netopýr, nečlověče, říká," překládal vyhazovač z telepatštiny.
"Je topýr?"
"Je to pýr?"
"Pýr vypadá značně odlišně."
Heslosběrná entita nadšeně ukládala.
"Je to netopýr, pitomci," utnula slibně se rozvíjející debatu spirálová chodba.
"Netopýr pitomcí?" zeptal se pochybovačně vyhazovač. "Takhle divné jméno druhové jsem jakživ neslyšel."
"Tohle je netopýr," vysvětlila spirálová chodba trpělivě. "Vy jste pitomci."
Drobná okřídlená entitka zívla.
"Máme tady bota," řekl starý vrátný a kývl na vyhazovače.
Vyhazovač zvedl oči k nebi, popadl heslosběrnou entitu a vyhodil ji nejbližší branou.

Netopýř při výlovu knihovny objeví věci nečekané!

Nedávné temné noci nás opustil
STRAŠLIVÝ HMYZ
který bzučel, bzíkal a pískal, nedal se pomlátit plácačkami, rozséval bolest a zkázu, žil špatně a špatně zašel ošklivou smrtí, sražen křídlem brutopýřím, nabrán ocasní blánou a sežrán, případně nemilosrdně sezobnut vlaštovkou a v jejím zobáku zmáčknut na placku.
Vzpomínáme na něj s třesem lístků okvětních i zelených a s povznesenými zelenými srdíčky myslíme na čas zúčtování.
Květiny z tajné dimenze
Nevzpomínáme na něj, protože se nám okamžitě vybaví bolavá ramena z mávání plácačkami.
Strážci tajné dimenze
Ještě se olizujeme a spinkáme na boku, protože na bříšcích nemůžeme.
Netopýři a vlaštovky z Budče

Vyšplhal jsem na další květinu; křídla spořádaně složená, prstíky s drápky jako háčky zachycené o stonek, drobné prstíky nožiček pevně obtočené. Stonek se se mnou prohnul. Nespadl jsem. Oddechnul jsem si. Pak jsem echnul a rozeslechl se kolem. Někde v dáli něco plesklo.
Po zemi lezl poslední nebojácný brouk. Snesl jsem se na něj jako tichá smrt.
Vedle mě najednou přistála plácačka na mouchy.
Uskočil jsem obloukem a vyšplhal na nejbližší strom, který tady před chvílí ještě nebyl a navíc se hýbal.
"Ty nejsi hmyz," všiml si strom. "Tady nemůžeš zůstat. Drž se, jdeme."
"Nikoliv," odpověděl jsem. "Ještě jsem nedojedl."

Důstojní strážci dimenze si rozdali plácačky na mouchy a důstojnost byla tatam.
Co jiného s nebezpečnými vetřelci?
"Aspoň to nemusím dělat sám," zavrčel první, který se tvářil jako vyhazovač v klubu nepatřičně vysoké cenové kategorie.
"Kdoví, jak se to sem dostalo," nadhodila druhá, která se tvářila jako znuděná recepční.
"Já to sem nepřinesl."
"I bez toho budeme tvůj průšvih žehlit ještě dvě stě let," usekl hádku postarší budečský vrátný. "Budečská brána si vždycky dělala, co chtěla. Ještě jsme se nezeptali spirálové chodby."
"Někdo mě hledá?" ozvalo se stočeně za nimi.
"Mlčte a tlučte," uzavřel konverzaci vyhazovač a podal chodbě plácačku.