The Book of mormon

Všichni ostatní už šli spát. Ti dva se ale tak zabrali do hovoru, že úplně zapomněli na čas. Ještě se jim nechtělo spát. Jako by ani nebylo možné ukončit ten kouzelný okamžik intimity, kdy odhalili vlastní nitro tak, jako ještě nikdy.
Úplněk se skryl za mraky, takže do místnosti nepronikl ani jediný paprsek světla. Jemné rysy obličejů smazala temnota. Přítomnost toho druhého bylo možné jen neuchopitelně tušit.
Oba zkoušeli, jak daleko mohou zajít. Krůček po krůčku.
Bylo to pro ně tak nové.
Nepatrný pohyb ruky. Teplý dech na tváři. Dotek horké kůže na horké kůži.
Na ten polibek nikdy nezapomněli.

„Co s námi bude?” Connor ležel Kevinovi na hrudníku a zíral do neurčita.
„Jak to myslíš?” potřásl nechápavě hlavou Kevin.
„Kde se vidíš za týden? Za měsíc? Za pár let? Tohle nevydrží věčně. Až to naši rodiče zjistí...”
„Za týden určitě ještě budeme tady,” řekl Kevin vyhýbavě.
„To ano. Ale pak? Nemůžeme v Ugandě zůstat věčně.”
„Nemůžeme?”
„Já nevím. Nevím, jestli tady chci zůstat.”
Kevin si povzdechl: „Věděli jsme, že to nebude jednoduché.”
Vtiskl Connorovi jemný polibek na čelo. „Vím, že musíme myslet na budoucnost. Ale teď jsme šťastní a na to nesmíš zapomínat. Nenech si to protéct mezi prsty.”