Ze života (kdysi) mladé farmářky (originální fandom)

U lidských maminek se těhotenství sleduje opravdu pečlivě. Kravičky nechodí na ultrazvuk, neposlouchají tlukot srdce na kardiotokografu ani nemusí pít nechutně sladkou vodu při orálním glukózovém tolerančním testu, zda nemají cukrovku. Proto je vždycky do poslední chvíle velkým tajemstvím, jestli se narodí býček nebo jalovička. Kravičky si pečlivě střeží svá tajemství. Až když začnou lézt kopýtka, zjistí farmáři, zda je tele malé či velké a tedy těžší porod nebo zda je poloha obrácená a tedy velký problém. V nejhorším případě se zjistí torze dělohy, to je pak průšvih jako vrata od stodoly.
Někdy čeká i příjemné překvapení, dvojčata. Dvojnásobná radost.

V létě opustila farmářovic partu věrná a laskavá kolie Zorka. V zimě bylo vybráno nové štěňátko. Narodilo se na Štědrý den. Maminka je šampionka s dlouhým rodokmenem a ještě delším jménem. Majitelka ji oslovuje zkráceně Cuki, od toho není daleko k Cuketě. Od konce února zdobí mladá psí slečna dvorek. A taky hnojiště, které systematicky prohrabává. Vše je zalito sluncem.
Ale různé předměty začaly hromadně vykazovat nevysvětlitelnou únavu materiálu. Boty, míče, ponožky, hračky z pískoviště, celé pískoviště, houpačka i šeřík. To vše záhadně rychle podléhá zkáze. Cuketa uprostřed toho leží spokojeně jako patizon na záhonku. Nebo spíš jako lední medvěd.

Dnes je to jedenáct let, co se u Farmářových narodil nejstarší synek. Problém byl, že se měl narodit až v půlce července. V prvních týdnech, kdy lékaři bojovali o jeho život se pro novopečené rodiče nejzářivější hvězdou a kotvou stala víra, Láska a naděje. Šestnáct dní na plicním ventilátoru, šedesát dní na kyslíku, krvácení do mozku, třikrát pneumothorax, po dvou a půl měsících přišel den propuštění. Jupí, konečně. Večer znovu hospitalizace. Po dalších čtrnácti dnech operace pylorostenózy.
Po operaci už řešili jen drobnosti a synek dělá všem velikou radost (tedy až na tu přicházející pubertu, že?).
Chvála Bohu za zázrak!

Jednoho srpnového dne začalo náhle foukat. Opravdu pořádně. Dokonce pršelo nahoru. Vítr bral vše, co nebylo přitlučené. Sklo ze skleníku, plech ze střechy (část odletěla asi 70 metrů daleko), jednu stěnu boudy pro jalovice, stromy padaly po desítkách. To vše během dvanácti minut. Nikomu z lidí ani zvířat se nic nestalo, ale bylo to o fous. Rodiče farmáře jeli zrovna autem, strom spadl přes silnici pár metrů před nimi.
Druhý den naběhli úžasní přátelé a příbuzní a pomáhali odklidit škody. Báječní lidé!
Několik týdnů byly zakázány hračky foukačky, účes foukaná, větrovky (bonbony i bundy) a fráze jako „to je fičák".

Přišlo předjaří, ptáci poskakují po poli, primulkám pukají pupeny, pijavice popíjí, pavouci prudí, polnosti pokrývá plevel. Proč právě pelyněk? Pohled pátrá po příjemnější plodině. Přinese příjemný pohled? Pche! Připomíná parfém? Pochybuji.
Plevání pomáhá pouze přechodně.

Proč při přípravě planety, Pán Pánů poházel pelyněk?
Pelyněk pravý pomůže proti pokaženému pajšlu. Pravý poklad.

Při přípravě pomahače postupujeme podle přiloženého postupu:
(pozor, pouze pro plnoleté)

Pět pelyňků přelijeme patnácti panáky pravé pálenky, poté přecedíme přes plenu, popíjíme podle potřeby, případně podle pocitu plnosti. Poškozuje plodnost, podporuje potenci.

Přebytky půjdou potrubím potkanům.
Po předávkování poskytne první pomoc protialkoholní poradna, popřípadě psychiatrie.
Přejeme příjemné probuzení!

Jak tento den pokračoval?
„Co to tu smrdí? AAAAAA vařím vývar nahoře v kuchyni."
Dým, okno není vidět, na sporáku černý hrnec a v něm zuhelnatělá hromádka kostí, nové koření se rozpadlo na popel.
Dnes, po čtrnácti dnech už v této kuchyni kouř cítit nebyl. Farmářka dala péct maso, vařit polévku, instruovala návštěvu, že stačí na vše lehce dohlížet a odjela za farmářem, cosi zařídit.
Volá návštěva: „V troubě to jiskří... Á, už to hoří."
Dle instrukcí našli pojistky a uhasili oheň.
Sporáčku náš milý, byl jsi s námi od svatby, tolik radosti přinesl a dnes jsi nás nadobro opustil.

Farmářka se probírá dnešním dnem, práce má dost, ale s dobrou organizací a svižným tempem to půjde. Jenže...

„V noci se narodilo tele, několik hodin leželo v mokru a na průvanu, máma ho neolízala, nepilo. Je apatické, ledové a sotva dýchá, ztratilo sací reflex."
„Co budeme dělat?"
„Navhruju teplou sprchu, přesun do kuchyně, zkusíme jí prohřát fénem a musí se co nejdřív napít, jinak umře!"

Stalo se. Jalovička po dvou hodinách záchranné mise začala jevit známky chutě do života. Dostávala mlezivo stříkačkou, pak začala sama sát. Po obědě byla schopna přesunu do chléva. Jupí.

„Díky Pánu Bohu, povedlo se, zázrak!"

Sice se to nestalo, ale mohlo by, aneb imaginární, leč pravděpodobný rozhovor dvou zanícených traktoristů:

„Viděl jsi ten nový John Deere? Má navigaci s volantem, jedeš po poli a navigace ti sama točí volantem, jen si nastavíš záběr mašiny. Ten bych chtěl."
„To zní skvěle, když já bych raději Fendt, ten je nejlepší na světě, Porsche mezi traktorama, vymazlenej brouček."
„Soused koupil Belarus, to je něco strašnýho. Ten se mu rozsype hned, jak projede první brázdu."
„Můj traktor, to je úplný P. A. V. O. U. K."
„Plně Automatický, Vyvolávající Obdivné Ukazování Kolemjdoucích?"
„Ne, Plechová Almara Volně Opouštějící Uvolněnou Karoserii!"

Milá telátka, dnešní díl populárně vzdělávacího cyklu vypráví Kudrnka, uložte se pohodlně do slámy a pozorně poslouchejte.
„V našich končinách se vlci příliš nevyskytují a když se vyskytují, jsou velmi plaší a k obydlím se nepřiblíží. Výjimku tvoří pouze ta polská tlupa, která se přemnožila nějakému trumberovi a tak je vypustil do volné přírody. Cipísku, přestaň frkat a poslouchej! Ti plaší nejsou, dojdou klidně až na dvůr. Když se to přihodí, bučte, mečte, třeba i kokrhejte, hlavně rámusit. Naši farmáři přiběhnou na pomoc. Bria s Cuketou nezůstanou pozadu, znáte ty jejich zuby! Jen ať vlci vědí, kdo všechno je doma!"

Muž rozumný, vtipný, pracovitý, velmi vytrvalý (vlastnost, která se hodí nejen do zemědělství, ale hlavně do manželství). Jeho zdravý selský rozum jen podtrhuje osobnost. No a potom ty jeho svaly! Biceps, triceps, kvadriceps, to vše tam je.

V zárodku vztahu budoucí farmářka věděla, že kdyby si mohla vybrat, volila by variantu bez farmy, ovšem, kdyby byl výběr buď tento muž s farmou nebo kterýkoli jiný, brala by tohoto. A i tehdy (spíše periferně) tušila, že kdyby tento muž nevyrostl na farmě, neměl by vlastnosti, kterých si ona tolik váží. Možná by ho nechtěla.

PS: Nikoho mu nesháním, jen se chlubím.