DMD č. 7. pro 7. 4. 2019. Téma: Některá témata by se měla zakázat

Píšu pomalu, často zastavuji. Vymýšlím při psaní. Už se těším až to odešlu. Rýmy už sem vymyslel, teď už to jen správně zformulovat.

Jednu sloku mám, jdu na druhou, zbývá mi sedmasedmdesát slov. Rýmuje se to a není to tak špatný. Náhle jsem se přerušil a šel jsem si udělat pití. Při nalévání vody do skleničky mě napadla další sloka. Píšu si ji. Krása, už jen kousek, dvacet osm slov.

Hotovo. Bratr mi to kontroluje. Jsem na sebe pyšný. Text je prý docela dobrý.

Pak mi ale připomněl, že óda je oslavná píseň.
Doprčic!
Některé bonusy by se měly zakázat.

Lucretias se po zbytek dopoledne zavřel v komnatě.
„Co to mělo být?“ přemýšlel.
„Myslím, že se tomu říká rozhovor…“
„Cente!“
„No co… sex vypadá jinak.“
Lucretias vzdychl.
„Víš, myslím, že se mu líbíš…“ pronesl Centaurius, když se jeho mág dlouho neozýval.
Lucretias se přetočil na bok.
„Ale no tak… Nemůžeš potřeby svého těla ignorovat věčně. A Florianus by si určitě nechal říct…“
„Je mu 38!“
„A? Bude zkušený.“
„Je bratr Ilunského krále.“
„To ale není nakažlivé…“
Mág se odmlčel.
„Claudius je pryč už 5 let. Nevrátí se,to víš…“
Lucretias se přetočil na bok. Některá témata by se měla zakázat...

Sandra would be sweating, if she wasn't so well composed (supressing her emotions and shit). "The god that I follow does not share their name with those who do not worship them."
Uff. Well, that was about as evasive as it got. She handled that.
But even though Valshk did avert his gaze from the mark of a black hand (he rolled low), the new kid did not.

She recalled reading about Bane for the first time - Bane, the god of conquest, tyrants, and other such unlawfulness - and decided to get rid of him.

He ran off after a day.

Ani po dlouhé době nevěděl přesně, co si o tom myslet. I když jednotlivé části samy o sobě nebyly nijak složité, když se to všechno spojilo dohromady, bylo to nad jeho síly. Snažil se, seč mohl, ale vždycky selhal.

Zkusil na to jít jinak. Nejdřív horní část zvlášť, potom tu spodní, pomalu, velmi pomalu. Zatím dobré. Malinko zrychlit, pořád dobré. Zrychlit víc, až tak, jak by měl. Výborně. A teď dohromady...

A zase nic! Tohle není fér!

Byl unavený, zpocený, naštvaný sám na sebe.

Takováhle témata by se měla zakázat. Jsou strašně těžká.

"Říkáme ti to pořád. Musíš víc cvičit!"

Trpělivě čekám. Vím, že to přijde. Za mnou stojí rodina. Čeká stejně trpělivě jako já. Všichni jsme velmi nedočkaví. Jenom mladší sestra se vrtí a mluví na nás tím svým žvatláním.

Je půl deváté a stále to tu není. Už mi začíná docházet trpělivost.

Devět a stále nic. Táta už nadává a máma dělá večeři. Ale já stále doufám...
Něco se změnilo a já si toho všiml. Vykřikl jsem radostí a hned se sběhla rodina.

Když jsem uviděl téma, zmlkl jsem. Táta si povzdechl. Já si uvědomil, že na tohle drabble psát nebudu.

Některá témata by se prostě měla zakázat.