DMD č. 7. pro 7. 4. 2019. Téma: Některá témata by se měla zakázat

„V našom horskom hoteli platíte na hosťovskú kartu...“
„Dobre, dobre, kde máte bar?“
Recepčná sa pousmiala.

O niekoľko hodín neskôr sa dovliekol pred recepčný pult a krvou podliate oči hovorili za neho.
„Hneď vám to vyúčtujem. Mali ste...“

šesť pív… zabodlo do hlavy malé ostne.
jednu borovičku… ktorá vyvolala vlnu nevoľnosti.
fľaša vína… určite príčina tej pulzujúcej bolesti…

„To je všetko… a pardon, ešte jednu horcovicu.“
„Ó nie, horcovicu, nie! Na to som úplne zabudol! Čo je za prekliate pravidlo, že to musíte opakovať! To by som zakázal!“
„Neverili by ste, koľko ľudí nám to vraví,“ usmiala sa na neho.

„Ty ses vůbec nezměnil,“ přijala Eva nabídku k tykání a šla mu ještě kousek koláče ukrojit.
„Je fakt dobrej,“ řekl uznale.
„Když si ho tady nesníš, tak dostaneš zbytek na doma k snídani,“ řekla lehce.
Ale Jaroslav neodpověděl a vypadal, jako by mu přestalo chutnat.
Evě došlo, že se nechtěně trefila do bolavého místa. Jeho čerstvě bývalá snoubenka a tedy čerstvě prázdný domov nebyly zrovna vhodným tématem ke konverzaci. Tak raději začala o něčem, co trochu trápilo ji: „Nevím, jestli to teta s tvou maminkou s tím mým zastupováním vymyslely zrovna nejlíp...“
„Neboj, to zvládnem!“ řekl se znovu nabytou sebejistotou.

„Si viděl, jak po ňom muchy lozili?“
„Se diviš? Dyť tam bylo krvi, jak z vola.“
Andula pobledla. Libuška ji zkontrolovala pohledem a nesměle pronesla: „Nechte toho, kluci.“
Nevnímali ji.
„Si myslim, že ho museli praštit jakymsi kyjem,“ soudil znalecky Jožka.
„Ten detektiv mluvil o tupém předmětu,“ oponoval Aleš.
„A kyj je co? Až ťa s nim majznu, sam budeš tupy!“
Ruda se pokusil uklidnit situaci.
„Ste si všimli, jaky byl bez tej hlavy hnusny?“
Andula zelenala čím dál víc.
„Buďte zticha!“ zvýšila hlas Libuška.
„Rozmaširovali mu ju...“
Plesk!
Jožka se užasle díval na Libušku. Od ní by facku nečekal.

Ako dietko kresťanskej základnej školy som bola s konceptom "škodlivých" látok v kihách oboznámená. Varovaná, že konzumácia určitých diel môže ohroziť spásu mojej večnej duše, som sa zdráhala siahnuť po prvom diele Harryho Pottera. Je tam čarodejníctvo a kliatby a zaiste bohorúhačstvo!

O pár rokov neskôr, keď som zhltla všetky mne dostupné fantasy knihy, vrátane Harrho Pottera, som zistila, že tam nie je nič také. Aha, okrem odporu voči systému, ale úprimne, to mi napadlo až o ďalších pár rokov.

A teraz sa len smejem na tom, čo by si ctihodné sestry mysleli, keby poznali význam slov Snarry a Drarry.

Je s podivem, kolik existuje dotazů či poznámek k určitým tématům, o kterých většina z nás ví, že by se neměly pokládat. A přesto jsme denně svědky toho, že je někdo nám blízký nebo dokonce my sami běžně používáme. Pokud bych měla uvést příklad, stačí zavzpomínat na dobu, kdy jsme chodili do školy a stále nám byla pokládána otázka - Jak bylo ve škole?

Když vám vyraší akné, jistě vás nepotěší věta: Sluší ti to.
A single hrozně rád poslouchá: Tak kdy si někoho najdeš?

A já naprosto jistě vím, že nepotřebuji slyšet:
To bude dobré.
Na utěšování si vystačím sama.

"Po instruktáži nastává prostor pro vaše dotazy," pronesl školitel k budoucím mikroskopikům.
"Máme katodu vypínat, když neměříme?"
Typický začátek.
"Ne, katodě je lépe zapnuté."
"A co se stane, když vypnou proud?"
Klasika.
"Bez obav, záložní zdroj udrží vše v normě."
"Jak se mám starat o katodu, aby dlouho vydržela?"
Vida, změna.
"Na supervizorově účtu změříte proud Faradayovou klecí. Podle výsledku měření nastavíte napětí na extraktoru tak, aby proudová hustota byla okolo žádná celá dvacet pět."
"Čeho?"
Vím já? Tak honem z hlavy? Na to se mě nikdo dlouho neptal.
"No, jednotek."
"Jakých?"
"Příslušných."
Kruci. Některá témata by se měla zakázat.

V některých zemích platí jednoduchá pravidla. Když se chcete dožít vlastní poklidné smrti, je lepší se jim naučit:
O některých tématech můžete mluvit s kým chcete a kde chcete. Pokud nejste v hospodě.
O některých tématech můžete mluvit s kým chcete. Když si přitom dáte pozor na jazyk.
O některých tématech můžete mluvit s přáteli. Když máte jistotu, že ví, co je to mlčet.
Některými tématy se můžete zabývat v myšlenkách. Pokud nemáte ve zvyku přemýšlet nahlas
Některými tématy je lepší nezabývat se vůbec. Pro jistotu.
V některých zemích můžete mluvit o čem chcete a s kým chcete. Bez podmínek.

Všechna zvířátka přiběhla na palouk.
„Tak se mi doneslo,“ začal lev, „že došlo k rebelii.“
„Kde? U nás?“ divila se zvířátka.
„V DMD. Už vyhlásili anketu, co by se mělo zakázat.“
„To snad je v pravidlech, ne?“ zabručel medvěd.
„Chtějí vědět, jaká témata zakázat!“
„Ale to se nás přece netýká,“ podivil se ježek.
„Ale týká, jsme v nebezpečí!“
„Proč myslíte, králi?“ špitla veverka.
„Zákazy mohou vést k cenzuře, k naprosté anarchii.“
„Za chvíli můžou zakázat bajky,“ sýčkoval sýček.
„Musíme se bránit. Co navrhuješ, sovo?“
„Pošleme petici. Žádné zákazy. S výjimkou punkové nutrie. Ta přece neexistuje. Ten jediný zákaz nás neohrozí."

V místnosti zazněla věta, která by jinému muži zlomila srdce a podlomila kolena.
"Váš bratr je mrtvý."
Císař jen přikývl.
Ostatně nebyla to pro něj žádná novinka, sám byl u toho.
Ozvěna stále ještě zněla v místnosti, jinak panovalo ticho, které prolomil až jeden z kněží.
"Přeje si císař vyhlásit smutek za Getu Augusta?"
Ticho pak pokračovalo. Jeho matka se mu strnule dívala do očí.
"Žádný Geta nikdy nebyl. Žádného bratra jsem nikdy neměl. Žádný jeho portrét nebude. Jeho jméno z nápisů bude smazáno. Kdo jeho jméno vysloví, bude přidán na seznam."
Jejich matka se mu strnule dívala do očí.

Vypravěč se rozhlížel kolem a hledal mladší verzi Čestislava. Potřeboval jej, aby mu pomohl. Nebo si to alespoň myslel. Jeho pohled však neustále sklouzával k Plzeňské bráně. Bráně, která byla vstupem do města již od středověku. Bráně, která již brzy nebude.

„Někdy mám pocit, že lidé už umí věci jenom ničit,“ povzdechl si Vypravěč se vzpomínkou na protestní telegram Antonína Zápotockého, který však nic nezměnil.

„Víš, Zuzi, jsou věci, nad kterými by se mělo zakázat byť jen přemýšlet,“ ozval se za Vypravěčem povědomý hlas. Rychle se otočil, aby si potvrdil, že je to opravdu Čestislav.
S úsměvem mu vyšel vstříc.