Stručná historie Souostroví (originální fandom)

Cítila skoro fyzickou nechuť ke slovům, které přicházely od stolu za ní.

"Je hrozně mladá."

"A ještě k tomu holka."

"Nějak si na akademii asi musela dopomoct, jestli víš, jak to myslím." Když jeden z chlapců za jejími zády udělal zvuk, jakoby se něčím dusil a začal se smát, měla pocit, že se pozvrací.

Pevně tiskla rukojeť příborového nože v ruce a promýšlela, jak přeskočit stůl a přišpendlit rukáv toho idiota ke stolu.

Vzpomněla si na to, co jí učitel řekl její první den. "Ženu tady ještě neviděli. Budou na tvé dovednosti žárlit o to víc."

Stisk na rukojeti povolil.

Charlie nervózně žmoulal papírek s adresou, kterou dostal od svého mentora, v ruce. Cítil jakousi paranoiu, že by mohl o vzkaz přijít, nebo že by mu jej mohl někdo ukrást. Nikomu by nejspíš nepřipadal zvláštní, ale z nějakého důvodu se nemohl zbavit pocitu, že kdyby si jej přečetl někdo jiný, měl by obrovský průšvih.

Čekal, až dokud si nebyl zcela jistý, že matka usnula. Rozsvítil petrolejovou lampu a rozvinul na psací stůl mapu Kapitolu. Žil tam sice celý život, ale tahle adresa mu nic neříkala. Po několika minutách hledání ji nalezl na okraji obchodní čtvrti. Zítra se tam potají vydá.

Charlie nastoupil do drožky, která před ním zastavila. Fousatý kočí se na něj otočil a když viděl jeho mladistvou tvář, trochu se zakřenil, nejspíš čekal jiného zákazníka. "Kam to bude, pane?"

"Antaross," odpověděl chlapec trochu nejistě.

"To je docela štreka, mladej."

"Mám na to," podal drožkovi zmuchlanou bankovku, aby mu dal najevo, že se nemusí ničeho bát.

S pažemi skříženými na prsou se opřel o sedalo a zavřel oči. Hlavu měl plnou nadějí, co mu, a vlastně celé zemi, jeho cesta přinese. Odboj přece ještě musel fungovat. A musel být obrovský. Určitě je najde a všechno se pak brzy změní.

Hospodský vynesl ze sklepa poslední lahev ostrou pálenky, pro kterou ho tajemná zákaznice poslala. Ta však teď zmoženě ležela na barovém pultu, nejspíš spala. Kromě ní už v knajpě zbývalo jen pár štamgastů zalezlí v temných zákoutích, jako obvykle.

Posadil se vedle spící ženy a dloubl do ní loktem. S úlekem se probudila. "Vám už dneska nenaleju," sálal z ní alkohol, nikdy neviděl ženu tolik pít. "Už běžte."

"Nemám kam," zamumlala a obrátila svou sklenici vzhůru nohama, aby z ní získala poslední kapky.

Hospodský si povzdechl, postavil se a vzal neznámou kolem ramen. "Tak pojďte, mám ještě jeden volný pokoj."

Zvedla pohled od zelenkavého likéru ve skleničce a nedůvěřivě se podívala na barmana. "Absint. Tohle tady pijete?" povzdechla si.

"Chtěla jste to nejsilnější, co tady máme, ale jestli se vám to nelíbí, můžu to klidně zase odnést," odpověděl číšník otráveně a tvářil se, jakoby mu svou objednávkou ničila život.

"To nemusíte," zavrtěla hlavou. Obrátila dobrou půlku obsahu sklenice do sebe. "Až budu mít prázdno, prostě mi dolijte," instruovala a mávnutím ruky poslala barmana pryč.

Se známým pocitem tepla v břiše se zase obrátila do svých myšlenek. Doufala, že teď se všechno změní. Že se bude moct na Souostroví zase vrátit.