Venom (2018)

„Eddie, proč se mnou nemluvíš?“ Venoma dost znejistilo mlčení jeho parťáka.
„Ty víš proč! To tvoje sloučení s koněm… fajn, zvládli jsme to, ale ta řeka? Ryba, žába, pak já… a pak pijavice! Je sakra nepříjemný, že ses na mě přisál takhle! Od tý doby se škrábu všude!“
„Vážně všude, Eddie?“
„Venome…“ Bývalý reportér shledával směr rozhovoru nemístným, stejně tak symbiontův zájem o své poškrábané části.
„Vyléčím tě, když se spojíme. Škrábance zmizí…“ zněl vemlouvavě.
Má pravdu. Byla by to otázka chvilky a přešlo by mě nutkání škrábat se dál, ale… na jak dlouho?
„Ne, díky. Použiju dětský zásyp.“
„Eddie!“

Společné bydlení stavilo Petera i Eddieho před hromady obtížných výzev. Nejednalo se jen o rozdílné stravovací návyky, ale i o jiné drobnosti.
„Kde je můj kartáček, Eddie?“
Místo reportéra odpověděl jeho společník. „V koši, Parkere.“
„Cože? Byl úplně nový.“
„Já si zuby nečistím, tak ty taky ne,“ byla to naprosto bezelstná odpověď, kterou Peter nečekal.
„Ty sice ne, ale Eddie jo.“
Bílé oči se přimhouřily. „Nepotřebujete zubní kartáček, ani jeden.“
„Tohle jsme už řešili, Venome. Nemůžeš za nás oba rozhodovat.“
„Možná bys mu měl zapnout nahlasito hudbu, Eddie. Zkrotne.“
„Parkere…“
Eddie protočil oči. Dvojice ho kolikrát paralyzovala výběrem. Nenáviděl je.

„Nemusíte se přece živit ukusováním hlav, o pojídání lidí nemluvě. Stravovací návyky se dají změnit, Eddie… Venome…“ obracel se k reportérovi i jeho symbiontovi.
„Usnesli jsme se na zločincích, kriminálnících. Nemáš do toho, co mluvit, Parkere.“ Venomova černá hlava vyčuhovala za Eddieho ramenem. Zlobně mladého Spider-Mana pozoroval.
„Říkám jen, že…“
„Nezájem! Je to dohoda mezi mnou a Eddiem. Níž se svým stravováním nejdu!“
„Ale…“
„Petere, nech toho! Oba, přestaňte! Tyhle vaše každodenní rozmíšky mně přestávají bavit! Víte, že změnit to nejde,“ Eddie byl unavený.
„Jo, nejde.“ Venom zněl uštěpačně. „Nejspíš si to chce sám vyzkoušet, Eddie. Hoď ho do hrnce!“

Eddie gasped as they separated, Venom retreating below the surface of their shared skin. They had been running all night; he was ravenous. First things first, though.

Shaking his head, Eddie settled back into himself. "Why'd you do that?"

BAD GUY. The words appeared in Eddie's brain.

"Not him," Eddie hurried to the kitchen. "I meant the kitten." He formed a picture in his mind.

LITTLE ANIMAL.

"Yeah."

WEAK.

"Sure." Eddie tore open a bag of shredded cheese.

WOULD HAVE DIED. SAVED IT.

"Why?"

I'M SENSITIVE. CHEESE NOW.

"Sure, buddy." They left it at the shelter. They could go back.

Neexistuje nic lepšího, než vzbudit se takhle překotně. Za tmy. Pánbu mu pomoz, už to dělal zas. Vždycky to bylo stejný. Divné záškuby ve svalech. Trnutí v břiše. Pak, když nic z toho nezabralo, chladný úponek, co mu přejel po uchu.
Vztekle zafuněl, posadil se a stáhl ze sebe pokrývku.
"Máme nějakou dohodu, sakrapes!"
HLAD.
"Velký kulový. Jsou dvě ráno. Drž zobák a spi."
KUCHYNĚ, EDDIEEE. LEDNIČKA.
"Nic takovýho, hele. JÁ hlad nemám."
V žaludku významně zakručelo. Bolelo to.
SSSTEJK.
Eddie Brock se s povzdechem vyhrabal na nohy.
Někdy toho vesmírnýho vola, co se stal jeho neoddělitelnou součástí, fakticky nesnášel.

Co to je? zasyčel hlas v jeho hlavě.
Prohrábl si vlasy. "Šedivým. Buď rád, že zatím neplešatím."
A tohle?
"Vrásky."
To se nám nelíbí! protestoval hlas.
"Mluv za sebe. Podle mě mi dodávají charakter."
Hýbeš se pomaleji, pokračoval hlas, a tvoje orgány nefungují správně.
"Stárnu, zlato." Usmál se, trochu posmutněle: "Možná by sis měl najít..."
NE, vykřikl hlas, až mu zazvonilo v uších.
"Neboj se" zašeptal "dobře vím, že se tě nezbavím. "

Víš, co by ti pomohlo? zašeptal hlas, Jíst víc...
"Jestli řekneš jíst víc lidí," zakvílel: "přísahám, že tě narvu do mikrovlnky!"
Zbabělče, zavrčel Venom.
"Parazite," usmál se Eddie.