DMD Bonus č. 6 pro 22. 4. 2021. Téma: Kmen - Mix stylů aneb napodob tvůrce

Řvoucí dav, na který jsem upozornil, se pohyboval rychle. Ještě rychleji se za kopcem vynořil druhý, zcela tichý.

„Teď se ukáže, kdo trénoval běh na střední vzdálenost,“ podotkl jsem k naší nepohybující se skupince a zaujal palebnou pozici, připravený hájit ústup.

Obě tlupy byly na dostřel. Nás si nevšímaly.

„Jdou po sobě!“ zařvala Ginny.

Za pozdní diagnózu pochvalu nezískáš, holka…

Vzápětí se ukázalo, že růžoví tvorové jsou uvnitř spíš do zelenožluta. A i když útočili na sebe, na nás dopadaly jejich kousky. Setřel jsem z obličeje tělní tekutiny nejbližšího z nich.

„Zřejmě dva znepřátelené kmeny,“ pronesl s akademickým zaujetím Doktor.

„Pane, mužové z našeho rodu nepláčí,“ zatrylkovala markýza du Plessis-Belliere směrem ke svému synovi.
„Ale paní markýzo,“ namítl vychovatel.
„Stromek se má ohýbat, dokud je mladý,“ přerušila ho přísně Angelika.
„Ohýbaný stromek bude mít křivý kmen,“ poznamenal vychovatel.
„Nevídáno,“ našpulila markýza rty. „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Víc děr, víc syslů. Víc hlav, víc smyslů.“
„Mnoho psů, zajícova smrt,“ pronesl sluha, aniž hnul brvou. Markýza ho neuznala za hodna pohledu. Při každé příležitosti ji fixíroval a jí to bylo nepříjemné, aspoň to tvrdila svým známým.
„Je to nadaný hoch. Umí krásně bruslit, počkejte v zimě.“

Tak se u nás doma dohodlo, že teda ten strom, ořešák, musí pryč.
Jednak on již mnoho přesahuje k sousedům a za druhý, je již stár a počínají mu namísto ořechů padat větve.
Však o tom vedli veliké rozpravy, sem tam nějakou větev sundali, prý odlehčit.
Co budu povídat.
Nakonec se nechal uprosit Véna Hasičů, co on má tu velkou pilu.
A bylo to.
Teď tady leží, uřízlej kmen.
On si jej totiž zamluvil místní řezbář.
Jediný, kdo z toho všeho má prospěchu, jsou naši psi. Běhají na zahradu a zpět.
Poněvadž kvůli tomu kmeni musel náš tatínek sundat plot.

To takhle jednou Rada rokovala, jestli vybírat mezi Jedie i z kmene Ewoků, když se za dveřmi ozvaly droidí kroky.

"To nebude chrámový droid," povídá Mace. "Ti chodí jinak."

Droid stojí na prahu, pyšný na všecky strany, protože je ze Senátu. Yoda si od něj vzal datapad a čte:

"Přísně se poroučí Jedijskému chrámu, aby mi dali Anakina Skywalkera do Senátu k posluze."

Podepsané je to Nejvyšším Kancelistou, aby to mělo správnou váhu.

Ki-Adi-Mundi jen vrtí hlavou. "Proč chtějí v Senátu zrovna Anakina? Svoje zástupce přece vybíráme my."

"Jen ho pusťte," povídá Mace. "Však náš Anakin poslouží Kancelistovi do omrzení."

Tedy, řekli: napiš feuilleton o kmeni! Jářku, já na to, proč ne, ale jak začít? Kdybych byl lesníkem, chodil bych a hlídal, jestli jsou kmeny rovné jako svíce; kdybych byl básníkem, viděl bych v bělostném kmínku břízy dívčí dřík; kdybych byl vědcem, znal bych nejen kmeny, ale i podkmeny. Jenže já jsem spíš klukem, rozverným a zvědavě nenechavým, a umazal bych si o kmen pracičky, zkoušeje zaujatě a soustředěně, dokážu-li s jeho pomocí pohnout zeměkoulí. To už tak kluci a fysici dělávají, že chtějí všemu přijít na kloub, protože každý fysik je kluk, který nevyrostl. A tak to má být.

To šli jednou do práce čtyři členové pátracího týmu, který neměl žádné jméno, a přišli k zavřené brance vnořené mezi dvěma kmeny tlustých stromů.
„Pánové, vyndejte všechno z kapes,“ přikázala Klaudie.
Vyndali tedy všechno z kapes.
Byl tam jeden pečlivě naolejovaný sig (ten byl Felixův).
Lupa.
Posmrkaný kapesník.
Nůž.
Samopal.
Sto nábojů.
Tři mobily, jeden s prasklým sklíčkem.
Provázek.
Zpráchnivělá stehenní kost. Všichni věděli, čí je.
Nedojedená bageta se salámem.
Notes.
Tužka.
Slánka.
Ale nebyl tam žádný klíč.
„Pánové, co teď?“ zeptala se Klaudie.
„Zkusíme vzít za kliku,“ navrhl Felix a jak řekl, tak udělal.
Branka zavrzala a otevřela se.

"Jémináčku, Ruslane, kde se tady bereš?" otázal se doktor a uhasil cigaretu s výrazem kluka, který byl právě přistižen se sirkami.
"Starý pán spěchá na zprávu," řekl Ruslan. "I takový trouba jako jsem já ví, jak dlouho trvá soudní pitva."
Po vlivem Ruslanova politování nad nepochopením nadřízených pro těžkou práci soudního lékaře se doktor stal značně sdílným. Ochotně se dal do řeči o nalezeném těle, jež postrádalo hlavu a bylo tak pochopitelné se domnívat, že patří k oné osamocené hlavě.
"Ohavnost. Utlouct člověka a ještě mu useknout hlavu! Víte, co to dá práce? To není jako sekat do kmene stromu!"

Kmen stromu tolik důležitý pro větve, listí a plody.

Podobně i tento kmen byl záštitou pro celý národ v uctívání Hospodina.
Veliká přednost, ale také obrovská odpovědnost.
Náhrada za všechny prvorozené.

Území Kanaánu rozděleno losem. On žádný podíl nezískal.
Města, která obdržel byla jako pihy na tváři krajiny rozeseta po celé Zaslíbené zemi.
Tvořen třemi rodinami. Jejich místa pevně daná na východ, jih a západ od svatostánku. Ten se stal středobodem jejich povinností.

Živ převážně z desátků.
Pokud národ nesešel z cesty, bylo o něj postaráno.
Netýkala se ho vojenská povinnost.
Jeho jméno je podkladem pro název Třetí knihy Mojžíšovy.

Našli Kasiu v hloubi lesa,
našli dívku zlatovlasou.
Zlá moc věznila ji v kmeni,
tělo v dřevo zaklínala.
Agnieszka své runy pěla,
prsty kůru servávala,
listí, větve strhávala,
Hvozdu družku vyrvala by.
Pak se s Kasiou, ptáčkem slabým,
zpět již do vesnice brali.

Řetěz těžký z kůlny vzali,
ruce, nohy upoutali,
z těla Hvozd by vyhnali jí,
než míza, krev se v jedno slijí.
Prvé kouzlo duši vzalo,
do těla ji uvázalo.
Druhé kouzlo vklouzlo trpce
do hloubi Kasina srdce.
Třetí kouzlo v dech se dralo,
by Hvozd z její mysli vzalo.
Pod kořeny, zrádné stezky
pak ho nazpět uvázalo.

Byl pozdní večer, první máj,
večerní máj byl lásky čas,
kondorův zval ku lásce hlas,
kde opilý zaváněl May.
Tam sličná děva rudolící,
na bobku v stínu kůlu sedí,
a na bílou tvář snivě hledí,
má-li mu o svých citech říci?
Otázka temná hlavou víří
zradí-li kmen svůj, když si zadá?
Bratra o radu tklivě žádá.
prosí ho, by s ním se smířil.
Prosba její jest vážně brána,
Nakonec muži, usmířeni,
krev jeden s druhým smění,
zrada na kmeni zažehnána.
Je pozdní večer, první máj –
večerní máj – je lásky čas.
Zve k lásky hrám kordorův hlas:
„Vinnetou! Nšo-či! Old Shatterhande!“