DMD Bonus č. 6 pro 22. 4. 2021. Téma: Kmen - Mix stylů aneb napodob tvůrce

Když se v podvečer zklidní páry nad čajovými soupravami a červánky soutěží v barevnosti s taškami anglických střech, usedá spisovatelka do kouta ke svému pultíku.
Chvíli jen skrze pokřivenou tabulku kouká na ulici a poslouchá praskání trámů v podkroví. Pak přivírá oči a vzpomíná na poslední bál. Pero v ruce, vidí řady svých lidiček, svůj malý národ, postavy smyšlené, vypůjčené i přizvané. Cítí dech parfému a punče, zalévá ji zvuk houslí a šum hovoru. Píše. Píše o závod, malé historky na šňůrce děje.
Zítra, zítra tam bude s nimi.

Soumrak zahalil Bath. Ale je tam. Znějí první tóny nových plesů.

Když se Rychlonožka jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že postel sdílel s jakýmsi nestvůrným hmyzem. Ležel mu na břiše tvrdém jako pancíř - po tréninku - a když nadzvedl hlavu, uviděl jeho četné nohy.
Co se to stalo? pomyslel si. Nebyl to sen, opravdu mu ležel na břiše šváb.
Co teď? Brzy bude schůzka jejich klubu, jejich kmene, jak je nedávno nazval Červenáček.
Co kdyby se hlásil nemocný? Ale to by bylo krajně trapné a podezřelé, poněvadž za celých pět let klubu nebyl ani jednou nemocen.
Hleděli si se švábem do očí. Mohl by ho pozvat do kmene. Tedy, klubu.

My kluci, co spolu chodíme, zažíváme všelijaká dobrodružství. Nýčko jsme museli zachraňovat velitele nepřátelské party Bratrstvo Kočičí pracky, jež se zove Dlouhé Bidlo; jenž se vsadil se svým pobočníkem Štětináčem, že až přijedou voraři, odpoutá z voru jeden kmen a na něm se doplaví až do Hamburku.

Se záchranou Dlouhého bidla nám nastala veliká potíž. Já jsem se skoro rozmýšlel, zdali mu vůbec máme pomáhat, ale Dušín Mirek, kterýžto je z nás nejstatečnější, pravil, že Rychlé šípy nikoho na holičkách nenechají. Pročež jsme se k řece Vltavě dopravili a na půjčených lodičkách k břehu dostrkali kmen i skoro utopeného Bidla.

Jakub Schwarz si přiznal, že nevyhnutelnému se nevyhne. Přestože Krasomila Labuťová nebyla, navzdory svému jménu, právě krásná, například nedokázala dovřít pusu, bylo příjemné se na ni dívat. Jakub si uvědomoval, že to druhé je mnohem důležitější.
Odkašlal si.
"Milo, myslím, že bys měla vědět..."
"Já o Edvardovi vím všechno.".
"Samozřejmě, tady v Uberwaldu jsou Čactí stará, vážená rodina, zakládající členové Ligy střídmosti, černá stuha, kakao a tak... Dokonce starší naší smečky... Ehm, totiž, našeho kmene..."
"Já vím, co jste zač," řekla slečna Labuťová.
"Zkrátka, přes to všechno, jsou pořád..."
"Krvelační zabijáci? Víš, Jakube, že mi Edvard říkal totéž o vlkodlacích?"

Lucio: Jen klaďte na mě těžké úkoly,
          ať zvíte, jak si cením švagrství.
          Však sehnat poloobra –
Rojvolus:                                Příteli,
          i špína může nás vést k vítězství.
          Tak pěkně jdi a přiveď příšeru,
          ať mocné vojsko záhy seberu.

Lucio odejde

Rojvolus: To bychom měli. Lucia to na chvíli zaměstná, aby nemyslel na lotroviny, ten poslední obří kmen bude k užitku při invazi a zároveň se těch přerostlých oblud zbavím. Tři trpaslíci jedním vrhem!

***

Lucio: A nepochybuj, to se vyplatí.

Haluza: Betelná hokna to je, ale esi nám, ty dacane, nezacáluješ, já ti zmaluju ciferník!

Lucio: (pro sebe) Kéž Rojvol tuhle číši vypije.

"Andulky, ukážu vám, jak rozeznávat kmeny stromů."
"Tohle je kmen buku, i ty statný kluku."
"To je chyba, kamaráde, je na něm jehličí mladé."
"No, tak je to smrk!"
Vsadíme se o korunu, kdo líp pozná kmeny stromů.
"Tohleto je dub!"
"To je chyba, kamaráde, tam nejsou žaludy mladé."
"Já něco mám," píplo andulče. "Tohlencto je borovice,"
pípá stále víc a více. U zrzavé lišky!
Kde má ale šišky?
Rostou na ní bukvice,
zmýlilo se velice.
"Tohlencto je přece modřín!"
Na zimu jako jediný opadá!
"Musím říct, že se mi velmi zlepšila nálada!" pípá druhé andulče.
Konečně jsme něco poznali.

Mlžnatý opar stoupá z blat. Halí krajinu stále hustším příkrovem. Snítky rašelinné trávy, zčernalé mrazem, se probíjejí na svobodu z vězení jinovatky. Vrstvička ledu na bahnitých kalužích popraskala.
Svět pozbyl barev, jako by jich nikdy neměl, jako by existoval od věků jen v černé a bílé.
Možná tomu tak bylo.
Bílá stuha stezky se vine mlhou, za osamělým chodcem zůstávají korálky blátivě černých stop.
Červená.
Nepatřičná, zákony světa porušující barva, vykřikuje svá varování v podobě kmene, ležícího přes cestu.
Tulák se překvapeně zastavuje. Byl ztracen, teď je nalezen.
V husté mlze před kmenem se ozve začvachtání.
Přece je ztracen. Nadobro.

Již Sól svůj vůz pomalu stáčel ke chladným vodám Ókeánu,
když hostitelka, povinností k Božskému vládci dbalá
i znalá hrůzných příkladů zprotivení se příkazu Iova, ochránce
pocestných, vždyť Tantalův osud jí nebyl zatajen,
přináší již nápoj svým hostím, který ze země vzdálené,
kde božský Sól má svůj palác, odkud každého rána vyvádí
ohnivé své spřežení, pochází; přináší i med ze sicilských luk
i sviteček casiae, jak je v tom místě zvykem. Pověst se nese
městem tímto, že dryáda Kasia, dcera Achelóova, v kmen toho stromu,
z nějž dnes skořice se získává, změněna délskou bohyní byla,
když chráněnce její pohostinně nepřijala.

V ponurém osvětlení před obchodním centrem řekli si, pojeďme v les, do veliké dálky, kam rodičů zraky nedosáhnou.
Na reklamních panelech jsou hesla jásavá, jaro karty míchá a v přírodě svobodně se dýchá.
Mámu jsme zapřeli a Kamal zapřel tátu, když nás pět razí směrem ke stromům a hlíně.
Vertexandos nás hnal, a šli jsme jako ovce, když havran značil cestu, a já si nevzal teplou vestu.
Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína, máme na pití blín a k zábavě nudu - tlamy rybí.
Skoro prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, vždyť jsme si zapomněli stan!

Okolo lesa pole lán,
hoj, jede jede lesem pán,
Dacii Duster řídí směle,
dojede leda do prdele,
což zanedlouho zjistí sám.

Uprostřed lesa v cestě kmen,
pohnout s ním nelze tam ni sem,
nadává Ivan kurvy, píči,
kdo tady na mě pasti líčí,
za Sašou chci než skončí den.

Telefon zvedá, hola hej,
v štychu mě, Sašo, nenechej!
Zaběhni do vsi pro pachole,
hni sebou, rychle, kurva, vole,
po pile s motorem se ptej.

Poslyš, pachole, běž, je chvat,
spěchej k té přípojce na obchvat,
leží tam v cestě silný kmen,
Ivan se musí dostat sem,
potřebuju s ním zachlastat!