Gejša

A/N: Pardon, když já jsem se na ten vějíř nedopatřením podívala. Odehrává se někde mezi mými bláznivými metaforami (ne-kánon) a těsně-před-koncem kánonem, konkrétně filmovým.
****
Červenočerný vějíř.
Květinový ornament.
Hedvábné pohlazení, lehký škádlivý úder rukojetí.
Srdce bije červeně. Sladce, divoce. Láskyplně.
Vzpomínky jsou černé. Černější.
Je těžké naučit se správně usmívat.
Je těžké naučit se drobné chůzi.
Láska je ale červená. Na černou zapomněla.
Červený je její úsměv, když si natře rty líčidlem.
Červené jsou její tváře, když líčidlo setře.
Černé jsou jeho oči. Černé rty se neusmívají.
Černé vzpomínky je dohánějí.
Nebe tmavne, když on odchází.
Červenočerný vějíř bodl. Rukojetí.
Zabíjí ji květiny v jejím srdci.
Srdce bije černě. Hořce a divoce, bolavě.
Však stále bije a doufá.
V červenou a ve
zvuk ticha.