Lovci stínů

"Věděl jsi, že v roce 1783 skočil tady z observatoře jakýsi civilský věděc?" vypadlo najednou ze Sylvaina při pohledu na její vysokou věž.
"A přežil, bez runy?" zajímalo Matthewa.
"Měl vynález, parachute. Takový..." hledal Sylvain vhodná slova v angličtině, "hedvábný deštník."
"Aha," kýval Matthew.
"Od té doby jsou Pařížané jako posedlí padáním. Když jsem byl dítě, byl jsem z toho nadšený. Je to úchvatná podívaná. Jednou jsem, ještě s maman, viděl, jak se k zemi snášela různá zvířata opatřená parachute."
"Ehm a proč to říkáš?"
"Že bych raději skočil z té observatoře, než abych znovu mluvil s otcem," vzdychl Sylvain.

"Tvůj děd Belial nesmí vstoupit do naší říše, ale v Edomu nemá krev Anděla žádnou moc, takže naše zbraně ho nemohou zabít a runy nepůsobí," shrnul Matthew, co se mu James pokoušel složitě vysvětlit. 
"Ano."
"Takže jdeme na pekelného knížete nazí vyzbrojení párátky," pokračoval v poněkud nespokojeném tónu.
"Je to tak."
"A ty jsi tady proto, že tě chce Belial posednout a ve tvém těle ovládnout svět, což neudělá, když jsi tady, protože by pak neprošel na náš svět..."
"Skvěle jsi to pochopil."
"Jamesi?"
"Hmm;m?"
"Strašně mě bolí hlava. Doufám, že máš plán. A  ne, nechat se zabít není plán!"

"...říkali jste, že jste jen přátelé a vaše manželství je formální," začal Matthew se svou zpovědí, "navíc, co tě znám, básníš o tom, jak miluješ Grace. Netušil jsem, že..." slova vázla.
James zadumaně mlčel. 
"Proč ona?"
"Když jsem ji viděl v boji, jak třímala Cortanu, ona - doslova zářila. Ta žena je jako Slunce a já..." nedokončil Matt.
"To je po dítěti Luny docela změna," zamumlal James.
Matthew se zarazil: "Ty jsi věděl o Claudovi?"
"Jsem tvůj parabátai," řekl James, jako by to vysvětlovalo všechno.
"Políbil jsem ji," přiznal Matt, "věřil jsem, že mě zachrání."
"Zachránit se můžeš jen ty sám." 

Londýn 1901

Matthew si pověst bohatého floutka nemusel budovat nijak zvlášť dlouho. Stačilo pár zaplacených rund v Pekelné uličce a brzy se stal miláčkem všech. Zlatovlasé dítě Anděla ovdivovaly hlavně víly. Jedna s fialkovými vlasy a smaragdovýma očima se jako první odvážila a nabídla mu svoje tělo. Další ji brzy následovaly. Víly, selkie, čarodějky.
Stačilo přijít, zaplatit pití a vždy se našel někdo ochotný, kdo lepil díry v jeho osamnělé duši.
Jenomže pak se zjevil houslista Claude a Matt se poprvé zamiloval. O pár týdnů později přísahal, že stejnou chybu už nikdy neudělá a zůstane jen u povrchních radostí těla.

Kam až si Matthew pamatoval, provázel jeho usínání matčin pohled. Každou noc, než odešla do boje, loučila se Charlotte Fairchildová se svými dětmi. Po domě se pohybovala nelyšným krokem lovců stínů, ale prkno přede dveřmi Matthewova pokoje bylo staré a vždy ji prozradilo tichým vrznutím. Matthew nikdy neusnul, dokud to zavrzání nezachytil.
Dnešní noc žádné vrzání nebude.
Matka neodchází. 
Leží v ložnici a možná nedožije rána. 
"A jestli umře, tak jsem to já, kdo ji zabil," opakuje si Matthew a zakazuje si plakat. 
Vzpomene si na placatku, kterou ukradl v kuchyni. 
Lokne si. Pálí to. Ale konečně ho to ukolébá.

"Jenom my?" rozhlížel se Matthew nevěřícně. 
Anna Lightwoodová, Thomas Lightwood, Alastair (Zatracený Parchant) Carstairs, Grace Blacthornová, James a Kordélie. Všichni sice pozuby ozbrojení, pokrytí runami, ale na souboj s knížetem pekel to rozhodně nemůže stačit. 
"Ano," kývl James s naprosto kamenným výrazem. 
Všichni čekali, než Magnus vyčaruje portál do Edomu.
"Ještě si to můžete rozmyslet," varoval je Magnus. 
Zavrtěli hlavou. 
"A bude nás ještě méně," dodal James, chytil Matthewa za ruku, vtáhl ho do portálu a uzavřel ho dřív, než stihli projít ostatní. 
"Porazíme Beliala sami dva?" vydechl cynicky Matthew.
"Třeba se lekne toho, jak děsně vypadáš," ušklíbl se James.

"...v čele sálu stojí obrovský strom z kopí, halaparten, mečů a dýk," líčil Matthew.
"A na vrcholu je vrhací hvězda?" smál se Sylvain. 
Matthew se uvolněně zaculil.
"Podél zdí jsou stoly s jídlem. Nejvíc všichni zbožňují punčovou fontánu. Hlavně proto, že strýc Will do ní každý rok vylije gwirod," pokračoval a bezděčně se ošil.
"Kolem půlnoci se začne tančit. Thomas přísahal při Andělu, že letos si s Alastairem zatančí."
"A víš jistě, že nechceš jít?" zeptal se Sylvain.
Matthew podrbal Oscara mezi ušima a zavrtal se Sylvainovi do ramene. Poprvé od svých třinácti cítil absolutní klid.
"Takhle jsem naprosto spokojený."

Když se Matthew probral, byl přesvědčený o tom, že zemřel. Doufal, že zemřel. Místo toho civěl na levandulové tapety v Annině bytě. Z posledních sil se snažil najít stélu, ale seznal, že ji ztratil nebo mu ji Anna sebrala.
"Příště tě na té podlaze nechám chcípnout," pronesla Anna chladně, "ale teď tě potřebujeme."
Sama mu na kůži nanesla pár léčivých run, aby mu pomohla od nejhoršího. Velký monokl pod okem mu ovšem nechala.
"Jamesův dědeček plánuje zničit svět, James tě potřebuje."
"Tak to mě radši zabij," kňoural Matthew. 
"Zapomeň. Tu čest přenechám Jamesovi," řekla Anna, ale koutek už jí cukal. 

"Koukej se sebrat," zadívala se Anna Lightwoodová přísně. Matthew Fairchild, toho času zpitá troska na podlaze luxusního šantánu, ovšem věděl, že pod tou její tvrdou maskou je bytost stejně ztracená a křehká jako on sám.
"Nepůjdu," řekl Matt jako vzpupné děcko.
"Nevím, co tu předvádíš za divadlo, ale napiš si jiný part," trvala na svém Anna.
"Ty máš tak co mluvit. Hraješ si na co? Na muže? Ty tvoje fraky a žakety a zástup děvčat, která si vodíš na provázku jako loutky. Co je to jiného než trapná hra?" 
Ťal do živého. Anna se zamračila. 
Matthewa Fairchilda omráčila její pěst.

"Matthew, to nemůžeš!" křičel James a držel ho za rukáv. 
"Ty to nechápeš, Jamesi, musím. Musím odejít. Pryč od všeho." Matthew už se ovšem rozhodl. 
Chtěl se svému parabátai vytrhnout, ale James ho svíral pevně. 
"Neblázni přece, máš tu rodinu, přátele... psa!" nedal se jen tak odbýt.
Matthew se nadechl: "Miluju Kordélii."
James zbledl.
"Slyšíš? Miluju tvoji ženu."
Sevření konečně povolilo a Matthew nastoupil do vlaku. Na poslední chvíli. Neohlédl se, nedíval se z okna. Nechtěl ho vidět. Místo toho vytáhl placatku s brandy a hltavě se pil. Tekla mu po bradě mocným proudem a Matt doufal, že ho utopí.