Igor Bažina (original)

Igor bažina seděl unaveně uprostřed hromady toxického odpadu.

Pitomá nekompetentní úřední hovada ho nakonec donutila, aby rozebral zpevněný břeh potoka. Idioti! Teď měl na zahradě hromadu legálního stavebního materiálu, naprosto bezpečného, jako parazitolog to musel vědět, ne asi. Je jedno z čeho máte titul, třeba z Plzně, jednou titulovanej, navždy chytrák, to věděl Igor Bažina s naprostou jistotou. Důležité je, že se mu podařilo zařídit, aby mu jeho poklady nikdo nevzal.

Je to soukromý pozemek? Je to soukromý pozemek!

Nanesl na hadřík ještě trochu leštěnky a zálibně si prohlížel své dílo. Jeden z pražců už se leskl jak psí kulky.

„Už se loučí discoborci…“ duněl sametový hlas.

Igor Bažina se natřásal ve svém šedém saku, které dobře maskovalo skvrny od tlačenky.

Před ním se vlnila půvabná milfka v černých kozačkách na platformě a síťovaných punčochách. Nad punčochami byla kratičká kožená minisukně. Výš se pan Bažina nedíval.

Dáma svírala v ruce láhev se zteplalým pivem značky Tiger a co chvíli se z něj napila.

Panu Bažinovi bylo v tanečním sálu horko a ukrutně se potil.

„Vítězem soutěže o nejlepšího tanečníka se stává pan Igor Bažina,“ zahalekal do mikrofonu dýdžej. „Všichni se podívejte. Má hlavu jako discokouli.“

Sálem se rozezněl uznalý potlesk.