DMD č. 4. pro 4. 4. 2013. Téma: Alfasavec

Bestie se vrátila. Zřejmě toho neměla dost. A to jsem ji naposledy hnal pryč doslova svinským krokem. Tohle musí skončit. Už mě nebaví každý týden svádět boje a bránit své teritorium. Dnes se to rozhodne. Dnes se ukáže, kdo je tu pánem. Přikrčím se za skříní a budu potichu vyčkávat. Už se blíží! Slyším její burácení. Támhle je! Sune se s břichem po zemi, dlouhý obnažený krk má vysunut daleko vpředu. Skočím po ní, zakousnu se jí do krku a budu trhat a trhat!
Adéla vypnula vysavač. „Co zase do toho zatracenýho čokla vjelo? Sotva začnu vysávat, musí takhle vyvádět!“

Jako Champieho padawan se během jejich společného života dostala do všemožných koutů galaxie. Ať už šlo o Parlar VII, kde ji učil vysávat termity přímo z termitiště, či Kuat, kde zase vysávali kredity z bankovních kont tamních mafiánů. Za těch několik let toho zvládli fakt mraky a zvládli by toho mnohem víc, nebýt Champieho záliby v poznávacích výletech. Ať už letěli kamkoliv a měli za úkol cokoliv, ve zbylém čase se šlo na exkurzi do nějakého pivovaru či lihovaru, kde po ochutnávkách opouštěli prostory často po čtyřech. Není se tedy co divit, že je pověst ochlastů předcházela o světelné roky.

„Hele, Beto, nezdá se ti Alfa ňákej divnej?“ zeptal se Omega a opatrně sledoval Alfu spícího na kameni s končetinami vystrčenými do vzduchu a jazykem volně visícím z tlamy. Beta vrhl pohled na dotírajícího Omegu a pozvedl by obočí, kdyby nějaké měl.
„Jak to mluvíš o Alfovi?“ zavrčel Beta.
„Sorry, Beto. Myslel jsem excentrickej. Nechová se jako alfasavec.“
„Alfa samec,“ opravil Beta Omegu nepřítomně.
„Jo, to taky.“
Zavládlo ticho a Beta začal v duchu počítat do tří. Omega se zamyšleně podrbal zadní tlapou za uchem. To nikdy nebylo dobré znamení.
„Hele, Beto. Kdo je to ten alfasavec?“
„Proti tobě každý.“

"Tákže...," zalistovala sešitem.
Pan Wickham - vycucal toho z nich hodně. Spoustu liber a hodnost z Darcyho, naivku, co si nabije nos z Bennetových.
Willoughby - hromadu zklamané důvěry ze všech a pořádnou částku ze slečny Grayové.
Thorpe - sbírku prázdných představ ze sebe i z pana generála plus pár zrnek naivity z Catherine.
Henry Crawford - značnou část cti rodiny plus poslední zbytky rozumu z Marie.
Elliot - záludné choutky z paní Clayové, marné iluze z Elizabeth i vlákna vztahů z opatrné Anne.
Susan Burnwood zaklapla deníček.
"Kdopak se ti zdá na žebříčku nejvýš?"
Anne Jasper se zasnila: "Ten Henry se mi celkem líbil..."

Upíří desetiboj byl už téměř u konce a před soutěžícími stála poslední, finální disciplína. Závodníci se postavili na svá místa a podle své výšky a váhy jim byla přidělena patřičná dívka. Vše kontrolovali čtyři rozhodčí.
„Průběžné výsledky jsou velice těsné,“ popisoval současný stav komentátor. „První místo s náskokem dvaceti bodů drží Němec Fridrich Geber. Hned za ním je Slovák Štefan Párok následován Polákem Krzysztofem Polańskim, který na Gebera ztrácí celých tři sta bodů.“
„Ale to ještě nic neznamená,“ pokračoval druhý, „všichni víme, že poslední disciplína je rychlosání, ve kterém je Polaňski držitelem světového rekordu.“
„A jako vždy vypadá opravdu žíznivě.“

Mezi oblíbené volnočasové aktivity středověkého plebsu patřilo také prorokování. Stačilo opustit Kamelot a hned u první krčmy jich postával přehršel.
„A zemi stráví plameny!“ volal jeden.
„Bluéééh bluééh heh gaghm, chrocht!“ tvrdil zasvěceně druhý.
„Až z Vodnáře sstoupí alfasavec, pak zahyne král Pellinore drápem lvím!“ dodával třetí lehce zfetovaně, a to zaujalo Edvinova kolegu, shodou náhod právě krále Pellinora.
„Kdo sstoupí, starý muži, jest to jakás stvůra?“
„Ani Merlin neví tomu, možná už je ve tvém domu!“
V tu chvíli zakročil Edvin, vzal dědka naplocho mečem, vysvětlil králi, že alfasavec na divoko byl hlavní chod včerejší večeře, a byl klid.

Mělo to být snadné. Jedna mrňavá planetka, obývaná směšným davem nicotných savců, kteří nedělali nic jiného, než že se tu bezhlavě hemžili a užívali si iluze jakési, ehm, svobodné vůle. K ovládnutí něčeho takového nepotřebujete být bůh. Stačil by šikovný alfasavec. A o nikom takovém rozhodně nevěděl. Doteď.
Prach se usadil.
Čas uspořádat myšlenky. Spočítat zlomeniny. A přiznat si, že je pitomec. Savci sem, savci tam – v případě doktora Bannera měl zatraceně špatný odhad.
Loki, Bůh Chaosu, otevřel oči.
Skupinka evidentních alfasavců k němu potichoučku shlížela. Neměli kam spěchat.
„Kdyby vám to nevadilo,“ hlesl, „teď bych si ten drink dal…“

Občas si troufnou až mezi domy a ničí nám záhonky tulipánů, a pak se zase bojíme my jich.
Hlavně té, co kolem ní běhá hned devět mláďat. Jestli přijde na naši zahradu, nebudeme mít tulipány, ani brambory, ani jahody.
Jedno z těch mláďátek je větší než ostatní. Brácha tvrdí, že je to holčička, ale nevím, jak na to přišel. Dobře vím, že to nejsou šelmy, ale tahle malá svině je prostě dravec. Předběhne sourozence, ještě zakryje několik dalších cecíků, a ti ostatní ji nedokážou odstrčit.
Někdy mi je těch osmi roztomilých prasátek, co se nemůžou dostat k mlíčku, vyloženě líto.

3. května – Stanovil jsem diagnózu, jsem masochista. Svědčí o tom i fakt, že si stále vedu tento deník. Popsal jsem již řadu sešitů, dnes mám před sebou jeden téměř nekonečný, dokonce lehce svítí. (Těsnopisu jsem se vzdal.)
Na zámku je všechno při starém, hrabě je tradičního ražení. Jako by se tu zastavil čas a neuplynulo přes sto let. Jen po mém několikaměsíčním naléhání (považuji to za začátečnickou neohrabanost) byl zaveden elektrický proud do knihovny a pracovny. Měkká, široká postel z masivu posypaná jemnými zrnky půdy je nedocenitelná. Jdu rád s dobou. S politováním však musím konstatovat, že třpytky mi nesluší.

Přírůstek do rodiny je vždycky důvod k oslavě. Sice teď v rodině szegedského alfy bylo poněkud přemiminováno, ale i tak Luciena zapili pořádně.
Novopečení strýčkové a dědeček měli navíc předčasné Vánoce z toho, že se jejich předpověď vyplnila. Prý: „Alfa geny zaúřadovaly.“
Těžko říct. Lucien měl šedomodré oči většiny novorozeňat a na hlavičce jemné, světlé chmýří… Do pár měsíců může být všechno jinak. A whisky rozhodně ještě nějakou dobu nasávat nebude, na to už osobně dohlédne.
Takže se Thierry jen usmíval, decentně popíjel ze sklenky a rozhodl se nekazit jim radost.
Šetřil síly.
Dnes má noční směnu se synáčkem on.