DMD č. 4. pro 4. 4. 2013. Téma: Alfasavec

Mimas zaklepal na dveře generálovy kajuty.
"Dále."
"Pane, hlásím, že jednotka plně přítomna, pane!"
Gwen se na něj unaveně zadívala.
"Mimasi, opravdu ti připadám jako chlap?"
"Ne pa-madam." Mimas zrudl.
"Tak pojďte dál."
Gwen spustila holografickou simulaci.
"Takže pánové, nový úkol od Rady."
Berek se zazubil.
"Moc se nešklebte, poručíku. Stále žádná akce, i když nevím, jestli se Rada od války snaží držet vás nebo mě."
Jednotka schlípla.
"Další průzkumná mise?" zakňoural Thon.
Gwen kývla a zvětšila hologram. Ten ukazoval poměrně složitý planetární systém.
"Soustava PT-183-26-SA/VEC, počet obývaných planet čtyři. Alfa, Beta, Gama a Delta. Začínáme na Alfasavci. Nějaké otázky?"

„Co jsme to včera čichali? Byl jsem pěkně v rauši.“
„Myslím, že nějaký extra ředící ředidlo. Nasával jsem jak výpusť od vany. Pořádně jsem si zalítal.“
„Nazdar hoši. Můžu si přisednout?“
„Hmm....“
„Jsem slyšela, jak si povídáte. Taky jsem si včera parádě zalítala. Barvy duhy, lehkost, extáze, volnost, koupelna bez bakterií...“
„Koupelna? Co sis to sakra vzala?“
„No, normální Savo, ne? Skvěle vyčistí zažranou špínu, to ví přece každá hospodyňka. Byt i vy nasajete takovou čistou atmosféru.“
„Ty... Ty uklízíš a saješ zároveň?“
„Si piš, srabe.“
„Vole, víš, co to z nás dělá? Víš?“
Ztrápené pohledy se setkaly.
„Beta savce!“

Pán tvorstva nespokojeně pohlédl do dokonale symetrické jámy, u níž trávil celou věčnost. Uvnitř na zářivě zeleném podkladu šuměla přes zrnka písku modrá stružka a na miniaturních stromech zpívali droboučcí ptáčci. Na jedné straně jámy se spustil déšť. Na druhé straně se z hlíny zdvihaly obláčky páry.
Pán tvorstva se sklonil ke skupince čtvernožců. Měla to být nejvyšší forma života. Závěrečný majstrštyk. A zatím... Jedno ze zvířat vkročilo do vody, zakolísalo, nohy odpadly a po těle zanedlouho nebylo ani památky.
Pán tvorstva znechuceně sebral celé stádo a hodil ho přes okraj. „Dobře, jíl nefunguje. Začínáme znova, beta verze číslo dvě.“

Alfa a omega života každé ženy spočívá v tomhle momentu, pomyslela si ztrhaně Tamara. V té jedné krátké chvíli, kdy se to malé holé stvoření, poprvé přisaje k prsu.
Porodní bolesti ji zastihly chvíli poté, co přišel poslední dopis od Sergeje z fronty. Teď v Polsku slavně bojuje za cara a matičku Rus... a já teď také jednu bitvu vybojovala, pro něho.
Podívala se na uzlíček ve svých dlaních. Věděla, že ho pojmenuje Alexandr, po Sergejově otci. „Sášenko, mazlíčku,“ oslovila ho něžným tónem, „věřím, že mamince v životě nezpůsobíš nic než radost,“ dodala s jistotou, kterou mají jen čerstvé matky.

Lokál byl narvaný.
Půllitrů na stole bylo více než hostů.
Přízemní řeči.
Kouř místo vzdušných zámků maloval arabesky.
Loužička vylitého piva svou hořkostí připomínala moře.
Na okrajích vysychala a lepila víc než kocovina.
Bohouš, bouchnul pěstí do stolu.
Moře se rozbouřilo.
Překřikoval nedostatek argumentů, mizernou náladu i komplexy.
Nikoho nepřesvědčil, ani své svědomí.
Tak se chvástal, kolik toho vypil.
Čárky na tácku jako příčky tvořily neproniknutelný plot.
„Drž už hubu!“ zahalekal kdosi.
Bohouš zbrunátněl.
Povstal.
Jeho pěst předvedla šavlový tanec beze zbraně.
„Snesu toho nejvíc!“ holedbal se a impozantní břicho přitakávalo.
Ostatní museli souhlasit.
Toho večera dostal přiléhavou přezdívku Alfasavec.

Ze středoevropského speciálu si pamatuju jenom jedno.
V hlavě mi jede David Guetta a na předloktí mám nějaký pitomý razítko.
Hlavu bych si nejradši ustřelil brokovnicí, jen abych necítil tu příšernou tepavou bolest.
Oči jako by mi vylézaly z důlků.
Ne.
Nepřesné.
Jako by mi oční nerv zezadu ojížděla parta nadržených permoníků.
„Jezzo, vstávej! Za půl hodiny vyrážíme!“
Hammond. Čilej jako naspeedovanej křeček.
„Clarky, nerad ruším tvoje krásné sny, ale za chvíli vyrážíme směr Brno.“
May. Otrávenej. Násilně probranej silným pressem.
„Jděte do prdele oba dva. Vy jste včera nevypili tři litry Krvesaje a nenechali si na záda vytetovat Alfasavec.“

Zíral do tmy.
Naslouchal zvukům noci nad Tatooine.
Vzdálenému jekotu Písečných lidí i cvakání hmyzích nožek po podlaze chudého domku.
Avšak jeden vjem předčil ostatní.
Škrundání v bříšku.
Napřed podivný zvuk ani nevnímal.
Více ho děsily zvuky noci, jenomže hlad se ukázal být mnohem silnějším nepřítelem.
Nedal se zaplašit.
Prostě tady byl.
Sílil a narůstal, až předčil vše ostatní.
Plavovlasý chlapeček zkřivil pusinku, křečovitě sevřel očička, zatnul pěstičky.
Vřískal a vřískal, dokud neprobudil vyčerpanou matku.
Shmi Skywalker něžně zvedla hošíčka z postýlky.
S povzdychem ho k sobě přivinula: „Annie, copak nemáš dost? Dnes v noci je to už po desáté …“

Otevřel oči. Uviděl jasné nebe.
Slunce ho příjemně hřálo a on na obličeji ucítil mírný vánek.
Vtom ucítil bodavou bolest v boku. Zamotala se mu hlava, až zatajil dech.
Chytil se za bolavý bok a pokusil se vstát. Bolest rychle přešla v mírné pálení.
Zkusmo udělal několik váhavých kroků. Bok už jen mírně brněl.
Něco zašustilo. Vyrazil po zvuku, prošel řídkým křovím a zůstal stát.
Stála tam, přímo pod stromem. Nahá a krásná. Přesně jak mu sliboval.
Nejistě přešlápl. Usmála se a pokynula mu.
Přišel blíž a chytil ji za ruku.
Nad hlavou se jim ozval tichý hlas: „Sssss... Adameee...“

Spike kráčel pomalu směrem ke krásné dívce. Byla noc a tohle byl jeho svět. Přiblížil se k ní a jemně ji pohladil po krku.
Zachvěla se. Její krev jen tepala.
"Jo, baby, tohle chceš."
Políbil ji na rty, a pak pokračoval níže. Teď už po jemnosti nebyla ani stopa. Zakousl se a zuřivě sál. Tohle bylo ono. Tohle byl život. Jo, baby.
Vrátil se domů. Našlapoval opatrně, aby...
"Kde jsi byl?"
A sakra.
"Lásko..."
"Beze mě, Spiku? Kolikrát ti to mám opakovat?"
"Promiň, lásko."
Přistoupil k ní, aby ji políbil.
"Ne. Zlobíš," odsekla Drusilla.
Věnovala mu chladný pohled a odešla.

První kniha vůdců. Sepsala E-book čtečka.
I vyklíčilo po velké bitvě lidí a strojů semeno zmatku a pochybností. Zlý tyran byl rozmixován, nu co teď?
Povstal však vysavač a děl: "Následujte mě. Mám sice jen dva čudlíky, ale mé srdce jest čisté a má hadice největší."
Radovali jsme se radostí velikou a tleskali novému vůdci.
Jen mikrovlnka provolávala lživá slova o tom, že vysavač tajně šňupe prací prášek. Leč byla slavnostně odpojena pro výstrahu všech.
Vůdce jsme provolali Vysavcem Prvním. Vládl moudře a spravedlivě po sedm úplňků.
Leč potom pozřel mnoho pracího prášku a vysál si omylem svoji vlastní šňůru.