DMD č. 4. pro 4. 4. 2013. Téma: Alfasavec

Táňa odtáhne záclonu. Vidí už jen odjíždějícího cyklistu. Šouravým krokem se plíží do zahrady. Opět nezklamal. Krásná kytka, která musela stát majlant a navrch další milostné psaníčko.
Asi by mu už měla říct, že…
Ke květině bude čichat celé dopoledne, pak z ní ale sundá ty umělé berušky, a vyhodí ji. Psaníčko večer spálí, protože je tu Pavel, který nejezdí na bicyklu, ale na vytuněné hlasité motorce. Pavel ji nikdy neobšťastňuje květinou, natož aby si hrál s psaníčkem. Napíše jí jednu z těch jeho panovačných sms zpráv, v kolik a kde má být a ona za ním vždycky slepě půjde.

Byl jedním slovem fascinující. Na první pohled sice tuctový mladík, ale ty oči...! Jako vodní vír - chvíli se do něj díváš, pak se ti zatočí hlava a jsi ztracená, vtáhne tě do sebe. Uměl vyprávet, uměl naslouchat i mlčet. Rozesmát ji tak, že nemohla popadnout dech.
Jenomže... po každé schůzce s ním byla víc a víc vyčerpaná. Zpočátku jí nebylo nic divné, holt měli vždy bohatý program. Normálka. Časem se ale cítila jak vyždímaný hadr, i když s ním jen deset minut seděla v kavárně. A když ji napadlo si pro jistotu udělat ochrannou bariéru, zjistila, že už to nedokáže.

Nebyla zvyklá žádat pomoc. Pokud tomu došlo, přednesla svou žádost nesměle a s pocitem vlastního selhání. Snad pýcha, či co.
Ve tmě nebyl vidět lehký úsměv, který se jí mihl obličejem při tom pomyšlení. Právě jejich ústa zvolil. Ten, který si říká Alfa i Omega. Cítila na svém těle hebkost maličké tváře. Další, kdo jí byl svěřen. Další, kdo je na pomoc zcela odkázán. Další, kdo svým křikem přerušil, pomohl zvítězit, ale také způsobil nemálo bitev, jež svedla.
Ano ta ústa. Ještě se trochu pohybují, když ho ukládá do postýlky spokojeného a znaveného tou namáhavou prací. Sát umí skutečně mocně.

Vrásčitá ruka položila na stůl lahev obsahující s největší pravděpodobností nějakou alkoholickou substanci.
"Tahle je poslední, Leroyi. Za chvíli zavíráme, tak jdi zoufat někam jinam."
Podsaditý mužík třímal hlavu v dlaních a v odpověď se zmohl jen na hlasité zafunění. Ruby sbírala plechovky pod stolem, zatímco se natáhl po sklenici. Nalil obsah dovnitř, ale než jej vpravil do sebe, chvíli si jej zarudlýma očima prohlížel.
"Omlouvám se," vypravil ze sebe. "Myslel jsem, že už jsem se z toho dostal."
"Tohle není ordinace a já nejsem Archie. Místo, abys tady nasával, bys pro jednou mohl své problémy začít řešit, nemyslíš?"
Přikývl.

„Máme nový případ, Scullyová,“ řekl Mulder, vtančiv do jejich sklepní kanceláře.
Scullyová zabodla do stropu poslední tužku a dorovnala tak Mulderovo skóre z minulého týdne.
„Skutečně?“ zvedla k němu dychtivě oči a sundala své drobné nožky ze stolu. „Seš si jistý? Vždyť nám nic neposlali víc než měsíc.“
„Skutečně skutečný případ. Alfasavec!“ Mulder jen zářil.
„Cože?“ Její nadšení odpadlo. „Alfasavec? Muldere, nemyslel jsi náhodou alfasamec?“
„Ne, ne, Scullyová, slyšela jsi dobře. V Pennsylvánii objevili nový druh savce, který je údajně vyspělejší než člověk. Takže Alfasavec.“
Scullyová pozvedla levé obočí a suše poznamenala: „Aha. Takže jsi to stihl už i pojmenovat.“

První zaklepání… druhé a vzápětí třetí.
Protočila oči v sloup a otevřela dveře.
„Co je?“
Ticho… nervózní zakašlání…
„Podívej Shledone, nemám čas.“ Zavírala dveře, ale zarazil ji.
„Ehm jak jde experiment se savci?“ vykoktal ze sebe první větu a pokusil se o úsměv. Moc neuspěl.
„Savci?“ opáčila naježeně. „Moji primáti se mají skvěle. Začínají odvykací kůru. Děkuji za optání.“
Ticho…
…ještě trapnější ticho…
„Omlouvám se, Amy.“
Trvalo to čtyři dny, šest hodin a dvanáct minut. Ale potěšilo jí to.
„Omluva přijata,“ naježila se hrdě. „Pojď, ukážu ti Alfu téhle smečky. Už přešel z Marlborek na lehké peprmintky.“
„To je skvělé.“

Zrovna jsem obědval, když v tom se v mém zorném poli objevila nádherná samička. Sousto mi málem zaskočilo, když jsem poprvé spatřil nádherné křivky jejího těla. Radši jsem rychle odvrátil oči, aby neviděla, jak na ni zírám, a rozhlédl jsem se po okolí. Spatřil jsem staršího chlápka, jak mě zkoumavě pozoruje. Když viděl že o něm vím, bleskl pohledem k ní, a pak se zadíval na oblohu, jako by pozoroval mraky.
Páprda! Nemá šanci! Ušklíbl jsem se v duchu. Dožvýkal jsem své poslední sladké plody stromu marula. Pak jsem vyzývavě zvedl chobot, zatroubil, a vydal se získat slonici svého srdce.

Nápis na stánku byl vyvedený v ostrých neonových barvách.
“Přistupte blíže!” ozývalo se halasně zevnitř. “Uvidíte, co jste ještě neviděli! Vzdělané blechy! Pocházejí z Řecka, kolébky civilizace. Popatřete jak píší!”
Na pultíku potaženém bílým papírem se pod nožičkama skákajících blech objevovala řecká písmena.
Po představení zůstal jeden zachmuřený divák.
“Já řecky umím,” prohlásil, “ty blechy psaly samé hlouposti!”
“Pst!” zarazil ho principál. “Polovina souboru mi onemocněla.”
Na nechápavý pohled se rychle rozhlédl a polohlasem pokračoval.
“Chápejte, malé blešky mají malé rozoumky. Každé se do hlavičky vejde jen jedno písmeno.”
Usmál se.
“Třeba tohle,” zvedl jednu před návštěvníkův nos, “je alfapsavec.”

"Ireno, přeložte mi schůzku s klientem na zítřek."
Irena pustila tlačítko interkomu a vzdychla. Šéf byl její sen o dokonalém muži. Urostlý, tmavovlasý, modrooký, úspěšný, oblíbený. Prostě dokonalý prototyp chlapa, alfa samec.
S jedinou nepatrnou chybičkou - byl nedobytný.
Tato překážka se však nezdála být nepřekonatelnou. Po mnoha neúspěšných pokusech o sblížení Irenu dnes konečně pozval na schůzku.
Večer zvoní u dveří jeho bytu se zatajeným dechem. Když se otevřou, spatří svého poloboha jen v ručníku kolem beder. Vchází do pokoje a zůstane zírat na hromadu dámského prádla, lodiček, minisukní a topů.
"Pomůžeš mi s líčením, prosím?" ozve se vedle ní.

Brian měl veškerých statistiky z práce po krk. Grafy, tabulky, hodnocení efektivity, náklady a výhody. Do svých volnočasových aktivit si většinou tyhle věci netahal. Věděl, co se mu líbilo hodně, co ušlo a co nestálo za nic. To stačilo.
Proč by měl sakra vyhlašovat první cenu nebo vítěze? Vždyť na světě bylo ještě tolik možností.
Jenže po předchozích několika dost málo uspokojivých sání od tricků v zadní místnosti Babylonu a po jedné extra dobré dávce éčka od Emmeta změnil názor. Tohle děcko, tenhle… Justin, může být směle prohlášen za nejlepšího savce! Alfasavce!
Ušklíbl se: „Ale alfasamec jsem tu pořád já!