Lví král

Byla trpělivá lvice. Dlouhé roky se připravovala na vládnutí Stromu života. S nikým o trůn nebojovala, i k nim se donesly zkazky o Scarovi. Jejich říše sloužila k léčení, uzdravování.
Kion hodně věcí změnil.
Nejdřív mu nevěřila, pak ho tolerovala a nakonec milovala. Byla chápavá i k tomu, že se musí vrátit do Říše lvů, když tam hrozilo nebezpečí. Věnovala celé Lví hlídce i znamení Noční hlídky. Zachovala se bláhově, nevrátili se.
Nechali Strom života na holičkách.
Uběhl rok.
„Královno Rani!“
„Copak je, Ullu?“
„Průsmykem se blíží lev. Má znamení hlídky.“
Kion? Rozběhla se.
Lev se pátravě rozhlížel.
„Kione?“
„Rani…“

Nenáviděl ji. Byla chytrá, dokázala zmařit, každý jeho plán. Úplně nejhorší bylo, že ho nutila pochybovat. O něm, o Scarově plánu…
Na jednu stranu si přál mít Jasiri z cesty, na druhou… na sebe naráželi dlouhé roky. Navzájem si značkovali území v obdobích sucha, kradli si potravu, kdysi dávno se i škádlili.
Jasiri…
Byl to tanec trvající od jejich mládí. Shledávání, praní, boje… a ze všeho v něm utkvěl její smích. Představovala nedobytnou kořist. Koloběh života pro ni znamenal všechno, stejně jako snaha sjednotit hyeny proti Scarovi.
Jsme stejní…
Rozhodl se, rozběhl. Nenechá se připravit o tu jedinou, budoucí družku.

Scarův návrat změnil rovnováhu sil mezi vyhnanci. Na jeho stranu se přidali šakali, supi a nepřekvapivě i spojenci, které kdysi zradil, hyeny.
Janja se zastavil na okraji spálené země, která bývala domovem slonů. Oči upíral na dalekou Lví skálu. Začínal víc a víc litovat, že Scara vyvolali z kouře a plamenů.
Nezastaví se, dokud ze všeho nebude pustina. Jak to říkala Jasiri? Sisi ni sawa… jsme stejní… a samice jsou chytřejší než samci. Můžeme Scara zastavit, společně. Přidáme se k Lví hlídce a…
Představy splaskly jako bublina. Nemohl riskovat životy svého klanu. Scarův hněv by byl strašlivý. Neměl na výběr.

Stará hyena zňuchávala medzi starými koštiaľmi. Kly, rebrá... Kde je kúsok mäsa?
Spoza slonej lebky sa vynorili dva ohromné čierne tiene. Levy! Zvrieskla, keď ju samec pritlačil k zemi.
"Tati! Ideme po stopách tvojho detstva, spomínaš? Bol si malé levíča!"
Veľký lev sa zahanbene stiahol. "Avrr," zavrčal čo najnevinnejšie a opatrne plesol hyenu po nose.
"Nezabijete ma?" začudovala sa.
"Nie! Veď sme všetci ako jeden. Jeden strom, jeden tieň!"
"Ako slnce a zem!" zanôtil lev. Šelmy sa stratili, spievajúc.
Hyena bláznov prekvapene pozorovala.
Leví princ na sloňom cintoríne, spomenula si Šenzi náhle. A rozchechtala sa, ako to vedia len hyeny.