Pipi Dlouhá Punčocha

Fandom: Pipi Dlouhá punčocha
A/N: BJB *omlouvajík*
,,A to už jsem vám vyprávěla?“ Tomy s Anikou zakroutili hlavami. ,,Ne? Jsem to ale zapomnětník.“ Pipi ležela na zádech koně a nohama klátila ve vzduchu. ,,To jsme s tatínkem byli na černošském ostrově. Jednoho dne všichni černoši odjeli na lov. Tatínek by jel taky, ale chtěl být se mnou, to se rozumí.
Uviděli jsme přijíždět čluny. Byli to černoši z jiného kmene. Nepočítali se žraloky, kterých je tam spousta. I tak jich spousta vystoupila na břeh. Tatínek zvolal: ,,Bože můj, proč jsi mě opustil?!“ Připomněla jsem mu, že v Boha nevěří, a tak jsme je bez obtíží přemohli sami“

Fandom: Pippi Dlouhá punčocha
„Tak jsem de-fi-ni-tiv-ně ztratila motanici ke čtení,“ oznámila Pippi.
„Motivaci,“ zamumlal Tomy automaticky.
Seděli vedle sebe na stromě před vilou Vilekulou a Pippy klátila nohama ve vzduchu. Už asi před hodinou jí její obrovské černé boty daly sbohem a přistály ve skleníku.
„Tahle kapitola se jmenuje LVI, ale o lvech tam není asi slovo. Hledala jsem je vážně všude a nejsou tam napsaní ani neviditelným písmem.“
„Ukaž?“ natáhl se k ní Tomy. „To nejsou LVI, ale kapitola padesát šest. Je to napsané římsky.“
Pippi se na okamžik na knížku zamračila.
„No, pořád s ní ale můžu podložit nohu u stolu.“

„Budu sbírat knoflíky!“ prohlásila jednou Pipi.
„A co s nimi budeš dělat?“ ptal se Tomy.
„Až jich budu mít strašně, strašně moc, uděláme si na zahradě knoflíkovou pláž!“
„A kam je zatím budeš dávat?“
„Od čeho si myslíš, že mám tolik prázdných pokojů, Aniko?“
Děti na knoflíky po nějaké době zapomněly. Zatím se pokoj utěšeně plnil. Dávno ses nemohl dostat dovnitř.
Ještěže má komín, myslela si Pipi, když dosypávala další várku knoflíků.
Až jednoho dne…
Rozlétlo se okno a vyvalily se tisíce knoflíků; tmavých i světlých, matných i lesklých, placatých i kulatých
Pipi se vrhla do jejich proudu.
„Knoflíkový vodopád!“