Pohádky ovčí babičky

Nevím, jestli jsem to pochopil správně, ale:
Básnička je jedna z mých oblíbených z dětství z knížky Jitky Badoučkové: Jak mluvit s květinami

Stalo se jednou, nestalo
že vlci pekli koláče.
A napekli jich nemálo -
snad čtyři plné pekáče.
Jenomže měli malý vál,
mák se z něj sypal, ale jak!
Všude tam, kam se rozsypal,
od těch dob roste vlčí mák.

(pořád si to pamatuju :-) )

Próza je na téma večerníčku Pohádky ovčí babičky:

To jednou, když se ráno pásli na šťavnaté trávě, všimli si beránek s ovečkou, že na kraji lesa tři kuchaři staví pec. Postavili ji, zatopili, a teď něco tam kutí s díží těsta. Vypadali sice jako kuchaři, měli bílé zástěry a čepice, ale beránek nebyl padlý na hlavu. Dobře si všiml vyceněných zubů, a taky toho, že jim zpod zástěry kouká vlčí srst. Přesto přišli s ovečkou blíž, a ptali se kuchařů, co pečou.

"Koláče," utrhl se na tě ten největší kuchař.

"A s čímpak budou?" zeptal se jich klidně beránek.

Kuchaři se na sebe podívali a nevěděli.

"Já mám nejraději makové," řekla ovečka.

"Tak makové," zavrčel ten největší kuchař, ale pak se podrbal pod kuchařskou čepicí, "ale kde vzít mák?"

"U kupce ve vesnici přece," poradil jim beránek, a ten největší kuchař poslal toho nejmenšího za kupcem.

"Víš, beránku," znovu zavrčel ten největší kuchař, "ty koláče jsou jenom na zkoušku. Pak v té peci upečeme ovečku a tebe!"

A než stačili vzít nohy na ramena, už byl beránek i s ovečkou zavření v kleci.

Vlci si zatím připravili vál. Nebyl moc velký, spíš malý, tak na jeden koláč, a díže byla plná těsta.

"Nemohli bysme udělat místo koláčů jen jeden velký?" zeptal se prostřední kuchař.

Tomu největšímu se taky nechtělo dělat se s koláčky, a tak, když se vrátil ten nejmenší s pytlem máku, hodili těsto na vál, a nasypali do něj mák. Jenže, jak byl vál malý, těsto z něj přetékalo a mák se sypal všude okolo. Prostřední i nejmenší kuchař byli oba ulepení a posypaní makovými zrnky, které je šimraly v nosech, až kýchali, a ten největší, když jim chtěl radit, co mají dělat, zapomněl, a sedl si přímo na rozpálenou pec. Pak už netrvalo dlouho, a pustili se do sebe, až vlčí chlupy lítaly, a na beránka s ovečkou úplně zapomněli. Nakonec pro ně musela přijet sanitka a odvézt je popálené a polámané do vlčí nemocnice.

Beránkovi a ovečce bylo líto zmařeného těsta, a tak společně koláče upekli. Byly jich čtyři pekáče. Tři odnesli do vlčí nemocnice, aby z toho ti nekňubové alespoň něco měli, a o zbylý pekáč se rozdělili.

A další jaro na tom palouku u lesa vyrostl celý trs červených máků, těm popleteným kuchařům na památku.

Dobrou noc, a ať vám vlci pečou koláče s mákem celou noc.