Mumie

Evy byla egyptoložka a když na to přišlo, tak možná i badatelka- dobrodružka. Ale, a to především byla knihovnice. Na což byla také patřičně hrdá. Věděla, že do místnosti pod Anubidovýma nohama, kam právě s O`Connellem a jejím bratrem Jonathanem po lanech sešplhali, už 3000 let nevkročila živá duše. Ale kde že se to vlastně nacházeli? Starověké Egypťany, jejich písmo a zvyky znala lépe než kdokoli jiný na dlouhé míle od Káhiry. Narovnala si brýle na nose a otočila zašlým zrcadlem, tak, aby se od něj světlo seshora odrazilo na první z řady dalších, důmyslně rozmístěných po komnatě. "Budiž světlo."

Kráčel uprostřed davu svých zfanatizovaných přívrženců. Převyšoval je o hlavu. Tedy vzato přísně fyzikálně. Byl si vědom toho, že na jiných úrovních nedosahují ani výše prachu u jeho nohou. Blahosklonně se usmíval svým zčásti záhadným úsměvem a nechával dav, aby ho následoval a skandoval jeho jméno.
Jak byli malí a ubozí ti nicotní červíčci! Mohl je zabít jediným pohledem, jediným vydechnutím, jediným výkřikem…
Odrbaní, hladoví, omezení… nejubožejší z ubohých v bláhové naději, že jim přinese lepší život. Byli mu lhostejní. Proč by jim měl zlepšovat jejich nicotné životy?
Ale zatím je nechá žít v bláhové naději.
Mohli by být užiteční.

Co to? Všude kolem tma. Chvilku mi trvalo, než jsem se zbavil několika obvazů. Poslepu jsem se pokoušel najít východ, a pak mihotavé světlo louče …
Dva stíny se připlížily k pyramidě. Chvíli kroužili po obvodu, pak kladivem prorazili do jednoho kvádru díru. Za ním byla úzká chodba.
„Jsme uvnitř Mirichame. Jak jsi věděl, že vchod bude tady?“
„Pán měl plány na stole. Považuje mě za úplnýho debila.“
Náhle vykradači hrobů před sebou spatřili potácející se mumii.
„Áááááá,“ zařval Miricham a začal utíkat.
„Áááááá“ zařval údajně úplný debil a začal utíkat taky.
„Já nejsem mrtvý, jen jsem si na chvilku zdříml.“